Martinská

kovář Martin, přísné tváře
o chlebu jen žil a vodě
vous sežehla výhně záře
perlík jiskřil o svobodě

ač oháněl se i v létě čile
nejčileji kráčel do zim
to rád koval koně bílé
a připíjel mlékem kozím

že nečeká k svátku salvy
stačí mu sníh a peří hus
či vše do běla co barví
i černá tvář má bílý vkus

šel čas neúprosnou chůzí
až zbylo jen jméno z něho
koně kovají už druzí
on dotáhl to na svatého
*