René Vulkán

Dota Slunská: Ve tmě o samotě se velmi dobře přemýšlí...

Dota Slunská: To byl den...fú.

Dota Slunská: Duše plápolá i fajruje...a saze? Jsou v pořádku. Aspoň může psát příběhy, když není po ruce inkoust nebo hlas.

Dota Slunská: Nemrazit a nedrtit.

Dota Slunská: Ó, tak je bělostná a křehká...a tuze pěkná.

divoženka1: Jemnost a něha

valerie: Moc hezká jemná básnička s atmosférou

Besinka: Pěkné

René Vulkán: M.A.Rek:

to je komentář

jak víno

M.A.Rek: Svou lásku tolik zahřát by chtěl
obejmutím
teď mráz však proniká do obou těl
to bude tím

že z lásky zůstal jen stín
všech jeho i jejích vin

že mrazem nepochopení
zamrzá i vše, co už není

že neroztaje ani úsměv její
a nikdy víc už nebude tepleji

Teď někdo cvrnknul do těch těl
a akord soužení kamsi odletěl...

René Vulkán: divoženka1:

no teda,

dík

!

divoženka1: Vydechla jsem že je krásná ta báseň a její myšlenka

René Vulkán: Vaska49:

dík

Vaska49: Krásně pár slovy vyjádřená myšlenka - obraz. Líbí se mi.

René Vulkán: Špáďa:

já, jako exhibicionista
žádný šuplík nemám :-)

Špáďa: M.A.Rek:
Napsal jste to, M.A.Rku, tak trochu i za mě. Můj šuplík je spíše ale jako mezisklad vyhořelého paliva.

René Vulkán: M.A.Rek:

ty brďo
to je komentář
jak Brno

M.A.Rek: V šuplíku je básním blaze,
odpočívají zde ve své kráse,
jako dívky nahé, kde jí nikdo neuvidí,
protože se, jak ten básnít, trochu stydí,
u některých je to škoda převeliká,
a u jiných je škoda, když se svlíká.

Jak je rozeznat, když nevidíme na ně,
když v šuplíku se líně válí na dně?
Je jen jedna možnost – odhalit se jen,
tak, holky jedna báseň, z šuplíku ven!

René Vulkán: Psavec: M.A.Rek:

dík chlapi

Psavec: Přesně tak.