René Vulkán

René Vulkán: valerie:

děkuju, to mě těší

valerie: Opravdová obrazotvorná nádhera! Čtu ji dokola

René Vulkán: valerie:

duben ještě tam budem

květen mrznu jak kretén

valerie: Březen za kamna vlezem

valerie: Krásně poetické

René Vulkán: Lilith:

no teda, ty si na mě nějak zasedla,
těch komentářů,
díky

M.A.Rek: Lilith: Přééésně!

Lilith: M.A.Rek: Lepší vyjít s prdem než blinkánkama ;-)

Lilith: Hustýý ;-)

Lilith: Se chechtám! ;-))
Jo, to tak bejvá.

Lilith: Krásňounký!

Lilith: Hezkýýýý!

Lilith: ;-))

Lilith: René Vulkán: M.A.Rek: Nejni lepší bejt Lilith? ;-))

Lilith: Usmívám se, taková pohoděnka... ;-)

valerie: Krásnej stav vlastně
aspoň chvilku šťastně...

M.A.Rek: Oči jako králík, skelný pohled,
a věčné nosem popotahování,
od smíchu k depresi rychlý sled,
byla to však rýma, ne s tamtím hraní...

valerie: Líbí se mi vtipné pojetí

René Vulkán: M.A.Rek:

týýý brďo,

to je dílo

!!!

M.A.Rek: Dnes už se to málo ví,
málokdo z paměti to vyloví...

To bylo tak,
no, úplně jinak,
než to známe z vyprávění
a příběh z knihy to trochu změní...


Eva byla náruživá,
už ta první, pak už každá,
jablíčka tolik chtivá,
a když něco chce, tak to nevzdá.

K jablůňce se krade,
aby tak šéf přistihnul jí tady,
jó, ten má svoje oko všade,
na něj neplatí její vnady.

Po jablíčku natahuje se už,
granátové, těšínské, je jedno čí,
vtom hlídač zařvat chce „kuš“,
ale pouze zasyčí.

Je to tedy chyba zahradníka,
koho vybral si na hlídání,
snad chtěl to tak, chtěl hříšníka,
dívky, ženy, dámy a paní...

Všem těm Evám je to líto,
z té pověsti jim rudnou líčka,
a tak na Adamy navlékli to,
by též chtěli jejich jablíčka.