Jan Maren

básněnka: LP deska duše básníka..krásné přirovnání .. a za báseň děkuji..Ivana

Mbonita: musím říci jedno...žena je též člověk,květina,něha,radost,pravda...ne jen zdroj potěchy..jak se na ní vněkterých částech světa pohlíží

Helena Lovecká: Jan Maren: ke komentáři i k básni i ke způsobu psaní, který s "mým" ladí .. :-)) .. ST

básněnka: brána v nicotu otevřena,slyšíš,za vším jest hříšná žena,však klíče k lásce nalézat.. za to STojí...

E.T.Jane: Zajímavé pojetí :) *

Kapka: Tam kde jsi doma je to nejkrásnější...

labuť: To vše proto, že srdce Ti šeptalo, jak je tu krásně.

vavaoko: Máš ST za citovku

Květka Š.: Ta česká krajina je jak od pana Lady malovaná....
pěkná báseň--ST.

donne: nostalgická,milá

básněnka: taky by mně potěšilo,kdyby mi někdo dal báseň..usmívám se..pěkná..:-)

churry: Nevyvážená, ale silná a plná citu. Líbí se mi

Špáďa: Před deseti lety§ Fí ha! Ale dobřes udělal, žes to sem dal; s mnohými úsudky zcela souhlasím, někde bych polemizoval (jen ale v mezích, že já to mám či vidím jinak..., ale každý jsme jinačí a v tom je krása umění lidského soužití a porozumění).
Ať se Ti daří nejen díla slovy tvořená!

severanka: Krajina má různý ráz
proniknout do ní
je jak za ženy podvazkový pás,
když chceš třít jemně její boky!
Někomu trvá roky než splyne s ní...

Jan Maren: Špáďa: Máš naprosto pravdu. Já to také tak dělal, básně zahrabával do temnoty šuplíků a po roce, po dvou na ně narazil a řekl si pokaždé : "Tohle jsi psal ty ?Vždyť to vůbec není špatné." Někdy jsem něco změnil na technice, někdy ne. Dělám to do dneska. Ale u mne je báseň hotová za pár minut, nic neškrtám, nepřemýšlím nad verši, ruka mi letí po papíře a tak ji většinou nechávám ve stavu, v jakém vznikla. Tato je také staršího data, myslím před deseti lety napsaná, a tak jsem ji po maličké úpravě nechal v původním stavu. Zda jsem filozof, nevím. Básník, ten opravdový, své básně nepíše, ale nechává je psát. Jsou hotové v jeho nitru dříve, než je vrhne na papír. Abych se vyjádřil mysticky, ač nechci : Píše je Kdosi Jiný, vyšší než jeho omezené, sobecké já. A tento Vyšší je v srdci každého člověka. Mnozí to nezjistí za celý život, Takže to nebylo u mne nikdy pokus, něco nasoukat, ale nechat ze sebe vysoukat. Víš ty pokaždé, jak tvá bude končit, jaké dozná obraty a křivky kolem svého tématu ? Začne to popisem krajiny a skončí kde ? V mystice, metafyzice. Vím to předem ? Nevím ! Ahoj !

Špáďa: Jsi malý filozof. Nasoukat do veršů tok svých myšlenek za pokus jistě stálo. Přečti si ale dílo za rok, za dva a o jeho technické zdařilosti si jistě uděláš úsudek sám...

Jan Maren: Tomáš: Máš pravdu, Tomáši, s tím podivínstvím, ale nad jeho výroky je třeba hloubat, nejsou tak jednoduché jak se zdají. Ještě se k tomu a k tobě jednou vrátím.

Jan Maren: labuť:Máš a nemáš pravdu, labutěnko. Po třiceti letech jsem si začal dopisovat s mou první a poslední láskou. Byly to dny plné bolesti, obostranně. Nemohla na mne zapomenout a já na ni. Zmínila se o tom, že by přijela ráda za mnou, ale nepřijela, víš ? Jenom ten, kdo způsobil bolest, ji může také zahojit, nikdo jiný, - ani čas. Čas jen otupí. Myslel jsem, že byla první a také poslední. Nebyla to preavda. Potkal jsem pár metrů před hrobem novou lásku, skutečnou, jako kompenzaci za tu ztracenou. Přišla včas. Já ji nehledal a ona také ne. Ale je to ryzí láska, to ví jen srdce. Moje a její. Francouzi říkají : " Milenku si člověk nehledá, ta do něho vtrhne." Je to pravda. V tomto smyslu chodí láska vždy včas, i když to není ta, kterou jsme si přáli. Hezký táden přeje Jan a díky za tvůj komentář.

Mbonita: za něvěru zrnko rýže...prý
můj hrneček je bezzrný
proč
protože miluji...

v tom to je

básněnka: líbí se mi..ST