VYJÍMEČNĚ JEN PRO IVANKU
Kdo nechce, nemusí číst, je věnována jadné básnící ženě na tomto portálu. Dost možná však, že i jiní v ní najdou staronové a prožité básníkem pravdy, které platí i pro druhé.
» autor: Jan Maren » Básně / Přátelství |
Četl jsem tvé básně až do TMY.
Noc byla příliš krátká,
číst všechny v jejím přítmí.
Láska z nich čiší, zvoní, září.
Vím, máš ji vepsanou i ve Tvé tváři.
Žena co lásku má, má obličej světice.
Září jí v očích jak rozžehnutá svíce
na jiném oltáři než na tom v kostele.
S ní žije u stolu, uléhá do postele.
Za přečtené dávám ti ST všude.
Nemůžeš poděkovat v každém
tvém komentáři, a Bohu budiž za to díky !
Ať tvá tvář dále září a láska
ať s tebou zůstane, do smrti bude !
Žena, která se nebojí své erotiky,
a dovede ji vyslovit, si víc nezaslouží,
než lásku rozdávat a sklízet - ať jí slouží !
To přeje Ti z ciziny básník starý,
co ve svých verších a v životě zůstal mladý.
S tím jeho mládím ulehne jednou i do hrobu,
v rubáši pár vzpomínek a lásky podobu,
neboť i dodnes zaprášená slova stále platí :
" Kde srdce vaše je, tam také váš poklad zlatý."
A ten neumírá ani v hrobě ani ve smrti,
ten stále přežívá i když člověka zubatá škrtí.
Víš, proč jej na smrtelné posteli nic nezkruší ?
Protože vše zůstává jak na LP desce jak hudba !
V jeho věčné duši.
A to je každého člověka sudba,
i když o ní nic neví, netuší,
Noc byla příliš krátká,
číst všechny v jejím přítmí.
Láska z nich čiší, zvoní, září.
Vím, máš ji vepsanou i ve Tvé tváři.
Žena co lásku má, má obličej světice.
Září jí v očích jak rozžehnutá svíce
na jiném oltáři než na tom v kostele.
S ní žije u stolu, uléhá do postele.
Za přečtené dávám ti ST všude.
Nemůžeš poděkovat v každém
tvém komentáři, a Bohu budiž za to díky !
Ať tvá tvář dále září a láska
ať s tebou zůstane, do smrti bude !
Žena, která se nebojí své erotiky,
a dovede ji vyslovit, si víc nezaslouží,
než lásku rozdávat a sklízet - ať jí slouží !
To přeje Ti z ciziny básník starý,
co ve svých verších a v životě zůstal mladý.
S tím jeho mládím ulehne jednou i do hrobu,
v rubáši pár vzpomínek a lásky podobu,
neboť i dodnes zaprášená slova stále platí :
" Kde srdce vaše je, tam také váš poklad zlatý."
A ten neumírá ani v hrobě ani ve smrti,
ten stále přežívá i když člověka zubatá škrtí.
Víš, proč jej na smrtelné posteli nic nezkruší ?
Protože vše zůstává jak na LP desce jak hudba !
V jeho věčné duši.
A to je každého člověka sudba,
i když o ní nic neví, netuší,
Tipů: 15
» 14.06.12
» komentářů: 8
» čteno: 1227(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.06.2012 - 10:57
Ivanka má bez nadsázky
duši čistou, plnou lásky
k životu, lidem, básním...
Za toto krásné tvé dílko
ST 100%ně dát smím **
A za sebe mohu říct:
Ivanka je žena vřelá
do občas prochladlého světa
tuto vládkyni optimismu třeba.
A i když někdy zachmuří,
druhý den už zase jásá
Je to "baba" jak se patří,
prostě krása :)
duši čistou, plnou lásky
k životu, lidem, básním...
Za toto krásné tvé dílko
ST 100%ně dát smím **
A za sebe mohu říct:
Ivanka je žena vřelá
do občas prochladlého světa
tuto vládkyni optimismu třeba.
A i když někdy zachmuří,
druhý den už zase jásá
Je to "baba" jak se patří,
prostě krása :)
» 14.06.2012 - 11:51
Ač nejsem Ivanka báseň jsem přečetla
a jako růže červená rozkvetla
tobě,až tam,do ciziny
posílám vřelé z Brna pozdravení...|:-)
a jako růže červená rozkvetla
tobě,až tam,do ciziny
posílám vřelé z Brna pozdravení...|:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: LA PORTE OUVERTE AU NÉANT - BRÁNA, OTEVŘENÁ DO NICOTY | Následující: MASOŽRAVÁ ROSTLINKA