VYJÍMEČNĚ JEN PRO IVANKU

Četl jsem tvé básně až do TMY.
Noc byla příliš krátká,
číst všechny v jejím přítmí.
Láska z nich čiší, zvoní, září.
Vím, máš ji vepsanou i ve Tvé tváři.
Žena co lásku má, má obličej světice.
Září jí v očích jak rozžehnutá svíce
na jiném oltáři než na tom v kostele.
S ní žije u stolu, uléhá do postele.

Za přečtené dávám ti ST všude.
Nemůžeš poděkovat v každém
tvém komentáři, a Bohu budiž za to díky !
Ať tvá tvář dále září a láska
ať s tebou zůstane, do smrti bude !
Žena, která se nebojí své erotiky,
a dovede ji vyslovit, si víc nezaslouží,
než lásku rozdávat a sklízet - ať jí slouží !

To přeje Ti z ciziny básník starý,
co ve svých verších a v životě zůstal mladý.
S tím jeho mládím ulehne jednou i do hrobu,
v rubáši pár vzpomínek a lásky podobu,

neboť i dodnes zaprášená slova stále platí :
" Kde srdce vaše je, tam také váš poklad zlatý."

A ten neumírá ani v hrobě ani ve smrti,
ten stále přežívá i když člověka zubatá škrtí.
Víš, proč jej na smrtelné posteli nic nezkruší ?
Protože vše zůstává jak na LP desce jak hudba !
V jeho věčné duši.
A to je každého člověka sudba,
i když o ní nic neví, netuší,