Besinka

Besinka: René Vulkán: Moc děkuji.

René Vulkán: První sloka je perfektní! Nejen, že zní malebně, ale i dává prostor rozvíjení vlastních fantazií: jaké jsou ty věty, jaký je vztah mezi těmi sedícími u kávy? Musí být hezký, když je v nich šlehačka.
A ani zbytek nezůstává pozadu.

Besinka: Květka Š.: Díky.

Květka Š.: nic...ale ne dlouho

Besinka: Gándhí: já se tak cítím.to jsou pocity.dekuji.

Gándhí: Pecka!

Besinka: divoženka1: dodělám.

divoženka1: Ještě bych udělala mezeru před prázdnem,jak navrhl René Vulkán.Text to zpomalí a zdůrazní.

Besinka: René Vulkán: Udělám.

René Vulkán: jednoduché, stručné a v tom je básně krása

možná, jestli neodsadit slovo nic

Básník přestal klít
Hlava snít.
Žádná touha.

Prázdno.


Nic.

Besinka: Květka Š.: Děkuji.

Květka Š.: modrá je dobrá...

Besinka: René Vulkán: Já si potřebovala ulevit. Používám psaní jako psychoterapii.

René Vulkán: besi, je to takové rozhárané

Besinka: Květka Š.: Květuško, moc děkuji.

Květka Š.: Doma je tma nikdo nečeká
jen medvěd plyšový na gauči,
k němu si sedne smutná se přitulí
on jenom brum,brum zabručí...

Besinka: CULIKATA: děkuji, milá culikata.

CULIKATA: Smutně psané.Mám taky méďu, obr.

Besinka: Moc děkuji.

zenge: závěr vskutku biblický .-)