Besinka

Besinka: j.m.: Děkuji za Tvá slova.

j.m.: Umíš si užívat života.

Besinka: Květka Š.: Květuško, to je tak hezké.

Květka Š.: Mrzne až to praští
tuhnou naše kosti
mám studené ruce
chce to rukavice...
šálu kolem krku
a doušek svařáku
milý obejmi mě
ať ti nezmrznu...

Besinka: divoženka1: díky za podporu.

divoženka1: A já misto panáka
setřu pavučiny
vytvořím si krásný domov
kout můj jedinný a milý

Besinka: Lilith: Děkuji, Lith.

Lilith: Smutněpěkné...

Besinka: Květka Š.: Děkuji, drahá.

Květka Š.: Slunce den otevírá
jak tulipánu květ
tvé srdce smutek svírá
a nechce odletět
drží se zuby nehty
ty o něm dobře víš
a ten svůj černý smutek
úsměvem ošálíš...

Besinka: divoženka1: díky, drahá

Besinka: zenge: děkuji za podporu.

divoženka1: Nejsi divná jen citlivá
úsměv ať ti tvář omývá

zenge: za každé ráno dík
smutek ať vezme kapesník!

Besinka: j.m.: Děkuji za podporu. Já se v určitých proudech myšlenek nechcu cítit tak sama, tak se svěřím Libresu.
a tady věřím, že se vždy někdo najde, kdo mě na dálku pohladí, když jsem smutná.

j.m.: Děláš to báječně,pokud ti to pomáhá.

Besinka: divoženka1: Víš, já psaní beru spíše jako psychoterapii a léčení toho mišmaše, co mám v sobě.
Báseň je opravdu náhoda, že z toho vyjde.
A to jenom někdy.

divoženka1: Tak proto tomu nerozumím,stále jsem v tom hledala báseň,ale nemyslim si,že básnik musi být vyrovnaný

Besinka: divoženka1: Víš, někdy se člověk potřebuje vypsat z něčeho, čemu ani sám nerozumí, co má v sobě.

Besinka: René Vulkán: Já vím automatické psaní má psychologický efekt, že člověku v danou chvíli uleví, ale s poezií nemá nic společného.
Poezie chce vyrovnanost a nikoliv roztěkanost mysli.