Jo. jsem vzteklouš. Hihi

potkala jsem úžasného malého kluka Františka, je v dětském domově a je v nemocnici... nikdo za ním nechodí, nikdo krom personálu ho nepohladí... dloube mě u srdce, když ho v té postýlce a po operaci vidím, dloube mi u srdce i když ho mám v náručí... neuměle, ale tohle je pro něj... můj pocit, neumělý, zranitelný... jen potřeba se vypsat...

Prostě kopu..

Onehdy jsme se byli podívat na zámku v Českém Rudolci. Také se mu říká "malá Hluboká". Je to velice smutný pohled.

Zase jsme se loudali kolem rybníků..

...

Toulali jsme se..

O lásce.....soutěžní

Je to další kousek z mé připravované knihy o Vltavě. Loďka z kůry provází celou mou pouť po té krásné řece. Když přijde večer a hladina lipenského jezera se uklidní, slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví prastaré příběhy lidí, kteří dříve žili v místech, jež zmizela pod tou temnou hladinou.

Český Krumlov. Co dodat? Turistický fenomén. Prastaré osídlení toho místa je známou věcí. Vítkovci, Rožmberkové, Eggenbergové a i Schwarzenbergové jsou jen třešničkou na dortu historie osídlení místa, jehož tvář určila řeka svými meandry a skalnaté kopce na jejích březích. 35 až 50 000 let se datuje osídlení tohoto místa. Jsou důkazy, že již tehdy se kolem řeky toulali lidé. Po zemědělcích lze nalézt stopy z doby 5 000 let před naším letopočtem. A po nich Keltové, Germáni, Slované, Doudlebové, Boleticové, Slavníkovci, Přemyslovci, páni z Krumlova. Je to nevšedně dlouhá, zajímavá a krásná historie.

...

Již se chystají.

***

Slatě, rašeliniště a mokřady. To jsou místa, která patří k Šumavě stejně, jako Vltava, hory a lesy. Jsou to místa, kde se na velice tvrdém podkladě utvořila jezírka, v nichž se usadil rašeliník, suchopýr pochvatý, blatnice bahenní a další rostliny. Tisíce let tam rostly, odumíraly a znovu rostly. Místy je vrstva těchto rostlin a jejich zbytků vysoká až sedm metrů. Na povrchu slatí rostou stromy. Břízy borovice, smrky. Vše v zakrslé formě, doplňovány vzácnou klikvou, šlíchou oboupohlavní, pýrečkem horským i masožravou rosnatkou okrouhlolistou a dalšími bylinami. Tím, co mě nejvíce zaujalo na slatích, je jejich duch. Ve filmech jako je Král Šumavy, jsou ta místa popisována jako nebezpečné pasti na lidi. Jako ošklivá a vlhká, studená místa plná nástrah. Částečně je to i pravdou. Ale slatě jsou i krásné. Když je horký letní den, vše kvete a ptáci zpívají, stává se z noční můry krásné místo. Snad právě ten rozdíl mě na slatích přitahuje. Chodím po povalových chodníčcích a fantazie pracuje na plný výkon. Píši o vážce. Ona to vlastně, možná ani není vážka. Byl jsem poučen, že u nás vážky nežijí. Jen šídla. Později jsem byl poučen, že to tak není. Ale ono mi to, tak nějak, nevadí. Mě se pro toho tvora líbí jméno vážka.

Tobě.

...vodě tam a ..Té

přečteno konečky prstů

Sušici, červenání, vodě času co mezi prsty...

Fakt příjemné dva dny

bláznivá