Je tu nějak smutno. Tak něco zkusím..

Mistrovi balad s úctou...

Je tu nějak smutno. Až depresivno..

Rád sedávám u řeky.

...

Pro Iv. Dokážeš podržet, když je potřeba, kamarádko z modrého světa. Děkuji. Jsem moc ráda, že tě znám.

ou jééé...

se sbírky láskoviny

Z toulek...

Pokosené pole

se sbírky smrti mé

Leží to někde jako věc ale je to živé...

Vyznání všem mužům kterým je padesát a více a oplývají moudrostí,vyrovnaností,zkušenostmi a klidem...zkrátka jsou jako dobré víno;-)))

Zase jeden strom. Mám je rád.

ze sb. Vřavy

STK

Pravdivý příběh

Kameny Nezdá se to, ale je mezi nimi i jiný rozdíl než jen ve tvaru a složení. A to v jejich pohledu na lidi. V jejich závislosti na lidech. A v oboustranné potřebě. Kámen, vlastně tedy kvádr Karlova mostu, by bez lidí neexistoval. On by vlastně byl. Ale jen jako součást hory, do níž lidé vykopali díru a z té jej vylámali a opracovali, naložili na vůz a odvezli na stavbu Karlova mostu. Tímto aktem udělali ze skály kvádr. Věc užitečnou lidem. Je viděn. Opěvován, obdivován a chráněn. Takový kámen lidi potřebuje stejně, jako lidé potřebují jej. Onehdy jsem se se svou Můzou zase zatoulal na Šumavu a kousek před Vyšším Brodem jsme si vyšli k Čertově stěně. Tam jsou zcela jiné kameny. Balvany nakupené ve svahu stěny jsou zcela odlišné od těch v pilířích Karlova mostu. Není to jen tím, že most je z pískovce a stěna ze žuly. Je to jejich pohledem na lidi. Ty balvany tvořící Čertovu stěnu lidi nepotřebují. Nevnímají je a jsou spokojeny se svým osudem. Nakupeny v neuvěřitelném úhlu nad údolím Vltavy. Obrovské, mnohatunové kusy žuly. Hladké, ale ne moc. Oblé, ale také ne moc. Dokonale stabilní, pevné a nabité jistotou „nepádu“. Nikdy předtím jsem neviděl tak spokojené kameny. Byly tam dávno před tím, než tam přišel první člověk. Byly tam již v dobách, kdy Vltava tekla na jih. A budou tam, v tom svahu nad velikou řekou, i když my tady dávno nebudeme.