Kámen a voda

Kámen a voda.

Jen kopce. A skála. A prastará řeka.
A medvědi. Japonci. Turistů dav.
Z hradeb tu po skále pramének stéká.
U řeky poklidně. Kámen a splav.

V meandrech řeky se obloha zhlíží.
Klášterní zahrady. Uliček stíny.
Tichý krok Perchtin za ozdobnou mříží.
„Nechceš? Tak nekupuj. Však přijde jiný.“

Garda je v pozoru. Knížete střeží.
Nad jezem neseme loď „Myší dírou.“
Parkán. Hrad. Muzeum. Turisté běží.
Děla jsou načichlá prachem a sírou.

Kočičí hlavy a nahoru, dolů.
Obrazy. Brnění. Meče a píky.
Lipové plastiky z dob plných stolů.
„Nechcete zmrzlinu? Vy ano? Díky!“

Fotky a výstavy. Divadla točna.
Zahradou prochází prastaré časy.
Turisty počítá s vlaječkou kvočna.
Vrba si umývá v jezírku vlasy.

Latrán a klášterní zahrady krása.
Penzion ve věži chládeček slibuje.
Ve stínu u řeky lahváče basa.
Nohy kdo bosé má, ten si teď libuje.

Na nohou ztrápených s plakátem v dlani.
„Plís mister! Toalet? Left? Ou nou. Raid!“
Marně se rozhlíží po bílé paní.
„Chvátejte! Spěchejte! Čas! Time! Cajt!“

Na Ptačím hrádku je lavička stinná.
Posedět. Posvačit. Protáhnout záda.
Práci a peníze do oprav vrazila.
Cítím, že má to tu opravdu ráda.

Dlouhou zeď. Říčku a Jelení zahradu.
Chodidla pálí. Zas nahoru, dolů.
Hladivá hladina zvedne mi náladu.
Dobře je na světě. Když jsme tu spolu.

Na věži milenci k sobě se tulí.
Hluboko dole je stříbřitá stuha.
Slunce se schovává. Za mrak se kulí.
Prší. A nade vším, klene se duha.