Levandule

Až dnes jsem se dozvěděla o Tvém úmrtí... Zavítala jsem sem, protože jsem tu komentovala... a nepamatuji si, jestli jsem četla Tvou odpověď... No, až jednou... každopádně se těším na Tvůj humor :-)

... to sedí

Takových je to víc...
ukazují svůj rub i líc,
pak najednou emigrují na měsíc...
darují nám všechno... a vlastně nic...
aby netížilo nás jejich bytí...
Kdo zázrak toho však chytí,
zázrak moudrosti... z nebytí...

Vzpomínám... na kámen za statečnost, jenž jsme Ti do dlaně vložili... po dlouhém výletě...

Sedím tiše...

dobytek je čistší... :-(

Žofko, báseň máš rozdělenou do slok, ve kterých se vše nerýmuje... proto mi připadá škoda se o to násilně pokoušet... zkus jen volně psát bez škatulek rýmů a odstavců... Tvé myšlenky za to stojí :-) Jo, a kontroluj si překlepy ;-)
A vůbec - ráda Tě tu vidím! :-) Tak vítej opět mezi Modrásky... a nezapomeň si dát do diáře podzimní Počátky :-)

Překrásná - jako vždy vše od Tebe :-*

Nádherná báseň, v anotaci přesně zhodnocená, samochvála nesmrdí, naopak, svědčí o sebereflexi, a tu Ty máš :-) Dík za příjemné čtení.

Zuzko... vzpomínám na sraz a další naše setkání... byla bych ráda, kdyby Ti osud vmetl do cesty kus štěstí, které teď tolik potřebuješ... myslím na vás, držte se!

Cest je mnoho... Jen my lidé z některých děláme slepé... či jednosměrné...

Mám i jinou zkušenost...
Denně pijeme,
lásky a legrace máme dost :-)

Tam
kde vločka
dýchá

Naše
kočka
kýchá

:-D

Nikdy není pozdě... A tak svůj restík odkrývám,
na dálku všem klukům a Zuzce číší vína pokývám,
těšíc se na další a další vzájemné setkání,
kdy básník se člověku v nás uklání,
kdy člověk v nás povznáší básníka,
kdy slza z duše do písmen utíká,
kdy v náruči vážeme si úsměvy,
a láska tluče pod našimi oděvy...
žena, muž, dítě, stařec, bezďák či pankáč,
každý je v modrém světě tak trochu naháč,
stud zahnán do krovek vnějšího světa,
nám stačí pohled do očí, či jedna věta,
a taky mlčení u číše vína, či sklenky fernetu,
sejdem se v Počátkách... i tady na netu :-)

Mám vás ráda, kluci a Zuzko... jste mistři modré kuchyně :-)

Na Havaj jdu taky! :-)

Hvězdy se pohnuly, i s mléčnou dráhou,
prsty se protnuly v průsečíku snů,
jdu k nim Tvou oblohou nahou,
s náručí roků, týdnů a dnů...

Snad nekonečno... dá se říct...
má svůj medový rub i líc :-***

Současné, vtipné, pravdivé !!!

Božínku... ta slova... zní mi tak veliká,
má malost se jimi zalyká...
Ne, já se necítím Tvým bohem být,
to jen má mysl,... s Tvou... troufla si snít...

Jestli chceš - podržím Ti nit...
aby šilo se Ti líp...
Navlékej korálky... třeba z duhy...
a neříkej - snad někdo druhý...
si zaslouží víc lásky, než-li já...
Já cítím, že zrovna Ty prázdný máš hrnec,
tak plním jej snem, a vínem červeným...
a pro Tebe zrovna nebem zní zvonec
hlasem lidským i andělským...
Jsi vyvolena - pro má zrnka energie,
jsi anděl pokory, ne odsouzená zmije,
jen učíš se ve škole bolestí a prázdnoty,
maturitou Ti je trpělivost a pocit jednoty... :-***

Splétám si lásku...
do svetru na dobrou noc,
obratce, hladce, smyčku,
na jednu noc trochu moc...

nechcete trochu vlny - ať hřeje,
všem, kterým Marta přeje... :-)