Levandule

Cítím se tak i tak... velmi často. Jedna z mých nejoblíbenějších :-)

Vidím to jako labuť, v další verzi s hudbou, prosím :-))
Jsi prostě geniální! :-***

Jsme kaňky na obloze,
bůh nás rozetřel jen tak prstem,
často díváme se dlouze
a smějeme se dospělostem

Dítě v nás otisky barev zdobí
okolní rty, i naše intimčo,
a když někdy počasí zlobí,
přebalíme ho jak mimčo

do plenek z vláken sluníčka
do košilky z lehkého vánku
aby každá naše srandička
nikdy neměla na kahánku

Jsme barvy na obloze,
bůh nás rozetřel jen tak prstem,
tak vidíte nás v duze
jak smějeme se dospělostem

Jsi štětec na mém nebi,
který proužkuje mé vášně,
vše akorát, žádné slevy,
práci, hudbu, básně
solíš na cestu rozumu,
aby dalo se tu přežít,
výsledky občas odsunu,
abych mohla vejít
jen do té části s duhou...
Odmítnu první tvář?
Nabídneš mi druhou...
I tomu se říká láska :-)

Problémy v lásce nelze léčit další náručí, pak se opakují, převlékají svůj kabát... Samota není osamění. Je to nejlepší cesta, jak posunout sám sebe k tomu, co opravdu člověk chce.

Šuplík a podvědomí si rozumí...

Slzy v básni,
vztek v komentech,
není lék
ve slovech o dětech...

Náplasti pak budoucnost
strhává, a ukazuje rány,
dítě - dříve pro radost,
je zdroj života slaný...

Občas jsou k potkání i na Míráku a vůbec... Já se nedám, a dál na ně budu z kapsy vyndavat sluníčko!

Leč čtyři, žádné naše první,
však duha pod peřinou vrní :-)

Levandule je se zárukou, kdykoliv je možné ji reklamovat :-)

Chci koupit slova, kterých je v mém životě málo... někdy zase zajdu do Tvého krámku...

Ta babička je bývalá baletka, dodnes hodinu ráno cvičí kvůli páteři, je rovná a štíhlá jako proutek, statečná žena, znám ji roky... Ale letos, po smrti manžela, je zlomená... tam někde uvnitř v sobě. A do toho nereálné představy, jak píše Pavel.
Všichni tam jednou budeme - v tom stáří - kde budeme málo rozumět současnému, a budeme vděčni za každé pohlazení slovem, za skutečnou pomoc okolí... Šedostříbrný svět potřebuje od každého z nás trochu sluníčka... ale ne na úkor vlastního nebe, pak by nebylo z čeho dávat, to po nás nikdo nechce... Myslím, že by jí pomohla kalkulace černé na bílém, prostě fakta a návrh postupu... navržení priorit... Nebo - i ona má rodinu, tak ať jí prostě pomohou... Pavle, Ty jsi pro ni hodný Ferda Mravenec, práce všeho druhu, ale máš svou hodnotu a rodinu, kterou živíš. Nedělej ze sebe anděla, protože pak ďábel hýbe křížovkou Tvé cesty, a já nechci plakat na pařezu. Všechno má své hranice a řešení...

Šedá, šedá, šedá...
často jde životem,
však duha za plotem
svou cestu hledá... ;-)

Blázen našel blázna... a tak žijeme svůj bláznivý život, ve kterém zkoušíme jiným mikrovesmírům předávat kousek člověčenství :-)

No, jsem tu po pěkně dlouhé době, a koukám, že jsi zveřejnil naše propletené sobotní ráno, ve kterém jsme se pěkně nachechtali naší češtině uprostřed spletených těl :-)

Koukám, že jsem tu nebyla daleko déle než Ty... :-( Až stihnu tu dobu dočíst... snad se dozvím víc...

Něžné črty vodní poezií... :-*

Naprosto vynikající, dokonalé, hluboké a zároveň odlehčené dílko! Fakt super! :-*

Taky dobře uchopené. Mám ale opačnou zkušenost, která byla kdysi opakem mých zásad, a z těch opačných opak nastal absolutní soulad dvou duší, které se změnily v jedno tělo :-))

Kam Ty na to chodíš... na ta témata... samozřejmě skvěle podchyceno :-)