Konstancie

Zdeněk Farkaš: také mě pobavilo, když jsem se dočetla, že v Anglii dělají kohouti "ko ko dadl dů" (neumím to napsat anglicky)

myšlenka pouhá: v nenávratmu :-) Dva roky, 730 dní, to bylo k nepřečkání.

kasparoza: Škoda, že jsem to nevěděla dřív. Už žádné další skvosty tohoto autora se mi zachránit nepodařilo. Léta jsem je měla opsané v albu fotek pod snímky, k nimž se hodily. A mrzelo mě, že je nikdo jiný nezná.

básněnka: ano, už u té zničené panenky je znát ta touha: Nechci mít lepší kozu, ale sousedovi ať ta jeho chcípne.

Pro mne možná ne :-)

vavaoko: Nějak jsem se nikdy nemohla zbavit dojmu, že toho vyházel daleko víc, ale byla jsem jen u té jediné příležitosti. Kdo ví, co se s ním za ta léta stalo. Ale jestli píše nebo ne, duši básníka má přece člověk na celý život.

myšlenka pouhá: Kam jsi mne to jen zanesla? Do vzpomínky na pocit ... Děkuji

vavaoko: i já si myslím, že každý má právo na názor a na to, aby ho vyslovil. Ten můj je totožný, takže nepotřebuji hledat jiná slova, protože jsi to napsal za mne.

Základním problémem reálného života na této planetě je skutečnost, že to tady ještě nikdo nedotáhl dál než do hrobu.

Rozdíl mezi jiným a surrealistickým básníkem spočívá v tom, že problém jiného básníka začíná tehdy, když mu dojde, že je básník. Od té chvíle se cítí odpovědný za to, co z něho leze. To my surrealisté odbouráváme.

vavaoko: Podívám se do svého archívu a něco od něho ještě přidám. Byl tenkrát čerstvým maturantem a cítil se poněkud "rozerván", takže vytrhl z bloku texty a chtěl je vyhodit. Nakonec je dobrovolně předal mě. Zajímalo by mne, zda by si je dneska rád přečetl a na tu dobu zavzpomínal.

René Vulkán: Ahoj, možná tomu nebudeš věřit, ale i mě ta vzpomínka příjemně rozechvívá.