Hovoří zvířata cizími jazyky?

Tenhle příběh se skutečně stal.
» autor: Zdeněk Farkaš
Dovolená přede dveřmi a automobil zahraniční výroby, se kterým jsem se chystal s rodinou o té dovolené cestovat, začal náhle zlobit. Bylo to v době reálného socialismu, naše země kráčela od úspěchu k úspěchu, jenom mně, osobě bez patřičné politické průpravy, to poněkud unikalo. Neradoval jsem se z dosažených výsledků; naopak, byl jsem naštvaný, že taková přízemní záležitost, jako svěřit neposlušné auto servisu na začátku srpna, by znamenalo být bez auta nejen o letošní dovolené, ale minimálně i po celý zbytek měsíce. Spíš ovšem po dobu ještě delší…!
Proto jsem se rozhodl, opravit si auto sám. Nebylo to obtížné, stačilo pouze vyměnit jistou drobnou součástku. Problém ale spočíval v tom, že ve všech specializovaných prodejnách, kde jsem tu prkotinu sháněl, se na mě – v lepším případě – dívali jako na člověka poněkud naivního, a to hned, jak jsem se jen zmínil, co vlastně chci.
Naštěstí ještě existovala jistá spřátelená země, kde se ona auta vyráběla a to nejdůležitější: patřila k těm několika málo zahraničním zemím, do nichž se dalo v té době vycestovat bez problémů. Protože to od nás nebylo daleko, vypravil jsem se tam s nadějí, že kýženou součástku konečně seženu. Na cestu jsem s sebou vzal i svého, tehdy pětiletého syna.

Seděli jsme spolu na nástupišti, čekali na vlak a kolem chodili lidé, hovořící cizí, jen obtížně srozumitelnou řečí. Z podchodu náhle vyšla rodinka, doprovázená čtyřnohým přítelem.
„Tati,“ zeptal se mne syn, když ho zahlédl. „Jak tady mluví psi? Říkají mňau, nebo bečí jako ovce? Nebo dělají něco jiného…?“
„Zvířátka mluví po celém světě stejně,“ rozhodl jsem se ho poučit. „Psi štěkají, kočky mňoukají, krávy bučí…“
Syn se na mě nedůvěřivě podíval. Jak je možné, aby zvířata mluvila v cizí zemi stejně, když lidi si nerozumějí?
Ten pes, jako by slyšel, o čem se bavíme a přitom rozuměl česky. Zastavil se, pohlédl na nás a vydal zvláštní, těžko popsatelný zvuk. Zvuk, podobný všemu možnému, jenom ne psímu štěkotu.
Kluk na mě vítězoslavně pohlédl. „Tak vidíš, kdo měl pravdu,“ pronesl triumfálně, a já v tu chvíli nevěděl, co na to říct.
Tipů: 14
» 06.01.12
» komentářů: 10
» čteno: 465(15)
» posláno: 0


» 06.01.2012 - 09:21
Pěkný příběh..synek měl pravdu:))
» 06.01.2012 - 09:40
já si to myslel že se zařehtal...
» 06.01.2012 - 10:31
moc milý příběh :o)
moje kočky, všechny kolik jsem jich měla (proto myslím že to dělají všechny) "štěkají" na mouchy, můry, ptáčky.. všechno co někde poletuje a ony na to nemožou..
» 06.01.2012 - 10:41
hanele m.: A když se mrouskaj občas vrčí a sičí což?:))
» 06.01.2012 - 10:49
Liška76: no to nejen tehdy - mám kocoura a kočku, kočka ok, ale kocour je - přestože ryze domácí, po kastraci - děsná šelma a alfa samec.. teda to si myslí on, ale víkend co víkend si to vyjasňuje s mým přítelem - někdy tu mručí temným hlasem, vrčí, syčí nebo prská kdekdo - jo, a eště nám do toho někdy prskne křeček :oD
» 06.01.2012 - 19:56
:-))
» 06.01.2012 - 21:35
Tak vidíš, děti mají vždycky pravdu.
» 24.01.2012 - 21:13
Jak bylo řečeno v jedné knížce (ta paměť) - v Německu psi štěkají ´hav´, ale vyslovují to jako ´haf´;-)
» 24.01.2012 - 22:12
Ale tenhle neřekl ani "hav", ani "haf", ani "haw", ale dost zvláštním způsobem zamručel. Možná to byl saský dialekt.
» 26.07.2013 - 10:01
Zdeněk Farkaš: také mě pobavilo, když jsem se dočetla, že v Anglii dělají kohouti "ko ko dadl dů" (neumím to napsat anglicky)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
narozeniny
churry [7], Berenika [7], donne [7], Monix [6], Hugozhor [6], DawnWolfova [6], Ferry [4], fossil [3]


© 2018 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Ty nejlepší útržky z každodenního, místy bláznivého, života.

Ladič pian

Ladíme, opravujeme, provádíme posudky klavírů a pianin.