Někdy + Pro Tebe + Konec

NĚKDY
Někdy se mi zdá,
že nebe je míň modrý než by mělo být, aby bylo hezky.
A taky se mi zdá,
že tvý ruce jsou víc chladný než by měly být, aby bylo hezky.
A taky se mi zdá,
že říkáš příliš málo slov než bys měla říkat, aby bylo hezky.
A ještě se mi zdá,
že se směješ míň než by ses měla smát, aby bylo hezky.
Ale ty přijdeš, řekneš: Třesky plesky
všechno se Ti to jenom zdá.
A já jsem s Tebou
a najednou vidím,
že ono je opravdu přeci jenom hezky.

PRO TEBE
Pro Tebe jsem stavěl hrady
pro Tebe prosil jsem u dveří
chvěl jsem se vzteky, bídou, hlady
pro dívku, která nevěří.
Pro Tebe stal jsem se kapkou v moři
pro tebe nechával jsem krev v trní
pro Tebe pálil jsem, plenil, ničil
i cit, jež nikdy neshoří
pro Tebe, má lásko

Pro Tebe jsem zbořil hrady
a oděl se v černé hedvábí
to pro Tebe jsem leštil zbraně
a stavěl nové koráby.
Pro Tebe prorval jsem všechny hráze
pustil jsem z klecí krásné ptáky
všechno jsem zničil
sebe taky.
Pro Tebe, má lásko

KONEC
Situace se zdála být neutěšitelnou
neboť lidská hrdost dostávala podobu láhve
nevím od čeho
a čísi nohy se změnily v úhlopříčky
bláznivejch počtů
který protínaly místnost
tam odtud sem
a ještě dál

Zvolil jsem neutralitu
ač napadán a sražen
ač posmíván
ač bloudivý rytíř s děravým štítem
a kopím z husího brku

Dohrál jsem tu hru
dohrál a zle prohrál
vyhnán do večera a deště
nadávek ostatních, kteří vydrželi
protože pro mne ta lidská hrdost
má podobu trochu jinou
než třináct lahví
položenejch na můj hrob