Kde se stala chyba?

Nedělní ráno jako každé jiné, budík si vzal volno, Patty se olizoval v pelechu a ptáci i přes chlad, plížící se od rybníka, se snažili svým zpěvem vylákat jaro ze zaječích nor. Ani mě se moc nechtělo z peřin, takže jsem se jaru vůbec nedivil, ale hlasy, jež jsem slyšel z venku, mě přinutily vylézt a jít se podívat, co se tam děje. Zvedl jsem žaluzie, otevřel ventilačku a - co mé bystré oko, ještě plné ospalků, nevidí? Dvě socky stojí u kontejneru s odpadky, systematicky přehrabují ty poklady a vykládají si nerušeně své životní příběhy.

Jeden zrovna vyprávěl, jak ho táta posílal o prázdninách na brigádu, ale on nechtěl. Přel se s ním, co měl síly, aby nemusel. Přece žádné peníze nepotřeboval a dělat se mu nechtělo, vždyť byly prázdniny. S podivem. Jen jsem si pomyslel, že ani Jules Verne, autor knihy "Dva roky prázdnin", netušil, jak mít prázdniny celý život.

Druhý zase vykládal, jak chtěl pod stromeček cosi, ani jsem vlastně nerozuměl co, a jeho sestra chtěla mrkací panu. A místo toho dostal knížky, které sice měl rád, ale nebylo to to jeho vysněné přání. Ovšem sestra dostala tu svou kýženou mrkací panu. Tak jí panu sebral, vypíchal oči a oholil hlavu. No přece, když nedostal on co chtěl, tak proč ona ano. Ach, jak titěrné maličkosti utvářejí naše osobnosti.

Nechápu to, takoví šikovní, hodní a přejíci kluci a mají takový osud. Kde se stala chyba? Kde asi udělali jejich rodiče chybu?

Ale to už měli kontejnery přebrané, poklady naložili do nákupního košíku a rozjeli se o dům dál. Asi jsou spokojeni. Co jim vlastně chybí? Z popelnic dostanou to, po čem touží, jsou na čerstvém vzduchu, nemusejí chodit do práce, ani podlézat šéfům.... A stačí na to se jen trošku povznést nad tu špínu a odpadky a žijete si vlastně ideální život. Jako bohové! Jíte ambrosii a pijete nektar, usínáte s nebem nad hlavou, země vám ustele... No uznejte, znáte lepší způsob života?