Půlnoční

Obyčejná sobota,
Tvůj další – šestý udřený den

o půlnoci kytara –
únavu těla, duše – čert vem

Mozolnaté prsty
jako mistři tance levitují
po strunách lásky hudby
oblé strany se kolíbají
v teplákovém klíně,
já na gauči vedle Tebe
hlavou pohupuji líně
a šťastně,
tolik sťastně

Ve tváři trojčlenka Ti bydlí,
přemýšlivost, relaxace a tajemství
ve vráskách tiše sídlí,
a ve mně po sté pláče ženství,
když slyším Tvé texty, hudbu a hlas,
všechny mé otazníky, čekání,
bolest, touhu, i léta vem ďas,

já na každém Tvém prstu vidím anděla,
v pokoře či vzteku cítit světlo naděje,
to se asi nemá, to se nedělá,
já hladím svého mládí zloděje,

pro trochu skořice na zahřátí,
pro trochu něhy, co v snídani se skrývá,
pro vnuky vousy rozevlátý,
pro perlu, kterou schová chleba skýva

pro dluhy, jež na cestě se patníky tváří,
pro úsměv, který ve slunci svou dynamičnost má
tak nevěř na chmury, které snad přináší stáří,
štěstí je skutečnost, která se v nocích a dlaních zdá