G.P.

Tak tohle je bez debaty,
mravenčí mi snad i paty :-)

Poslal jsem tu úvahu kamarádovi - čekému písmákovi, který pohříchu není zde, neboť je to profík, ale jeho názor si dovoluji přidat:

PT:
Ještě by mne zajímalo, kolik lidí z organizace Adra s nimi pojede jako
doprovod, zda i někteří "spřátelení" novináři, a nakonec by mne zajímal
konečný účet, ale to se asi nedozvíme.

už mne tyhle party "humanistů" - pardon - serou - zažil jsem jakousi madam z
organizace Adra, když jsem bez sebereklamy pomáhal na záplavách na Mělnicku,
Roudnicku a Litoměřicku- Přijela, kázala unaveným, zabahněným atd. místním,
své auto zaparkovala tak, že traktor s pytli s pískem nemohl projet - a oni
se jí báli cokoli říct. Tak jsem jí s chutí poslal do prdele a to tak
rychle, že jen koukala. Protože jsem měl na svém autě (jezdil jsem za
benzín, který jsem si sám platil a svým autem) cedulku, která mi zajišťovala
absolutní průjezd všude, zbalila se a rychle zmizla. Na tvářích místních
jsem vypozoroval úlevu. A tak jsem se zasmál a pravil: "A teď můžeme chlapi
do práce". Šli jsme stavět pytlovou hráz - a použili jsme "Toufarovu metodu"
s folií, takže hráz neprosakovala... Když jsem se rozhodl, že ukážu své
dceři, jak lidé při záplavách dopadli a jak je třeba jim pomoci, zajel jsem
nejdřív se svým tehdy Formanem do Tesca a naložil ho až po střechu balíky s
balenou vodou, abych nejel s prázdnou. Původně jsem si myslel, že vše
vyložím na místě, odkud se dělala distribuce - když jsem viděl a hlavně
vyposlechl, jak se "zásobami" posunují, vše jsem odvezl do jedné z těch
dědinek, které neměly nic - na můj údiv, že ve sběrném místě zásoby jsou, se
mi dostalo odpovědi, že jsou holt daleko a malá obec a že než se na ně
dostane, tak uplyne spousta času. Chtěl jsem se vrátit na sběrné místo a
dámy, které tam tomu velely - úžasné typy, které zjevně patřily kje
zbohatlickým kruhům a hrály se na ušlechtilost, ale neopomenuly příležitosti
využít - nakopat do jejich zadnic. Ale to bych se tehdy ukopal, protože
podobných parazitů jsem našel spoustu.
V Tescu jsem u balených vpod přemítal, jak vše odvezu na jednom vozíku přes
pokladnu, a kolikrát budu muset jet, ale pak jsem se dohodl se skladníkem,
že zajedu zezadu ke skladu, že to naložíme, předtím jsem se dohodl s
pokladní, a pak vše zaplatím. Když jsem platil, chtěla mi ochotná paní
pokladní vysvětlit, že razítko na účtenku mi dají na informacích, a dodnes
se musím smát, když si vzpomenu na úpdiv v jejích očích, když jsem jí
sdělil, že je to zbytečné, že mi to stejně nikdo nebude proplácet.
Tyhle všelijaké bohulibé spolky se tváří ušlechtile, ale z čeho financují
svůj provoz, své platy, své cesty?

Jenže vztekat se? Krade se všude kde je jen nějaká příležitost, protože
všude tam se nacpali lidé, kteří se tam nacpali právě proto, a těch pár
jedinců, kteříé u podobných spolků dělají, protože v sobě mají snahu pomáhat
druhýmn, ti o tom zpravidla netuší, a pokud tuší, tak mlčí, protože vědí, že
by pomáhat přestali

Asi jsme malinko spřízněné duše...neboť tomu naprosto rozumím.

Děkuji i já přání :-) Tobě i Paulu Simonovi :-)

***

Noc roztroušená po ložnici
ze všech koutů
do kornoutu
sbírá usměv z lící
Levanduli spící...

přání - i ta neumělá,
zdají se mi zkrátka skvělá,
protože si přejeme víc,
než vlastně umíme říct...

Bonbónek, až sbíhají se sliny,
však dopředu s pocitem viny
nejdřív stoupnout na váhu
a bez velkých průtahů
zvážit, jestli mám to právo
mlsat více, než je zdrávo...
To je velký otazník
-
chci být tlustý romantik...?

Na nábřeží zablikala výbojka
a cesty zarůstají blátem.
Je to stejné s tímhle státem,
i když z jedničky už je dvojka...

S ránem se ztrácí,
s večerem vrací,
ve dne ti chybí,
noci ti slíbí...

Na Ježíška už nevěřím,
přesto hledívám ke dveřím,
to když podlaha zapraská.
Možná vstoupí to těch dveří
lehoulinká jak pápěří
obyčejná lidská láska...

Kdepak, Ty se pleteš,
a ne paní Lotová,
minulost je s námi
*
v nás
*
a dále potrvá...

Modlení nám nepomůže,
když nás chtějí naši páni
přes všechna ta krásná přání
sedřít z kůže...

Studánko v blankytu,
víš,
jsem rád, že jsi tu...

Přeju slunci a obloze
hodně Kapek modré duze...

Usmívám se
a kolem očí dělaj se mi vrásky
ale nevadí,
jsou od smíchu
a
z
lásky...
:-)

Co na to říct, sakra, chlape,
tak ať nám to pořád klape...

Žabky já nechytám,
já pro ně totiž mám
podle svého vkusu
všeřeknoucí pusu
a půlnoční chuť hroznů
vykouzlí mi princeznu...

A na tom je nejlepší, že si to můžeš předělávat podle svého, vždycky a jak Tě napadne ;-)

Tak všechno nej.., ty plantážníku :-)