Kartářka

Láska má někdy divné hranice

někdy škrtí svou kravatou,
chudší než skrojky krajíce,
cestičkou u domu zavátou
honí náhody jak zajíce

Člověk si někdy divně hraje

s osudem v kartách svých,
čas rudým vínem zraje,
ze stínů do něj popel vdých,
lež pro krátkost taje

ooo

Když kartářka vítězně hlavu pozvedne
a eso dcery zlu prodává,
poslední kousek srdce vybledne,
minulost dnům život nedává

Žena, která se mateřství vzdala
ve prospěch svých chtivých her,
ze dvou metrů z ní negace sálá,
na dálku učí dceru – lži a ber!

Matka jen z porodních papírů
staví si pravdu z písku,
svému jing/jang ušila na míru
rakev, za nehty špínu a třísku

z postele nejmladší

ooo

Někdy kyvadlo světa
vrátí zlému zlo,
které již léta splétá…