zelená víla

tak vidící tahy čar,.. pocitů, tohle je skutečnost.. a jemnost tahů... mocná v očích, mocná v závětřích...

naše.. třeba zpitoměle... ale naše...

taková kajícná... sobě tím víc jemu... :)

no jooo tomu se říká pohodička... tak takovou mám taky nejraději :)

jééé a já si říkala, jak převažují ti mluvící :).. jo rozhovor mám ráda, ale tak nějak s dužinou.. a ti co mluví a mluví a mluví a řeknou na sebe všechno v pěti větách a pořád mluví a mluví, ještě pak i vtipně a strašně převesele, tak z toho mám husí kůži a díru v hlavě...(já i chápu, že ne každý má to sociální zázemí snadné, ale stejně mi to ubíjí) jééé až zase někoho takového potkám, tlesknu, děkuju za báseň i za radu :)

naučila jsem se odpočívat a dělám to často, říkám, že aktivně, protože ať chodím nebo čtu, vždy do sebe nabírám další a další poznatky, pocity, krásy... a práce žádná mi nikdy nikam neutekla a tu pracovní za mě ani nikdo nikdy neudělal :) takže u mě ze sto bodů :)

pronikám, pronikám už nějaký ten pátek... ještě sebe sama umím překvapit, vlastně i mé blízké oběma póly :)

ta poslední věta je krásná...

těším se na jaře jsou hory krásně zelené, taková ta jarní zelená,že nutí tě lehnout do trávy a ochutnat jí... krásně jemná báseň, citlivá...

Kajuta: jako zpěv čí??? ptáka nebo můj?? :)

Lilith: naštěstí je mu zima, je pod vodou... tak o duši zatím strach nemám :)

svetlana astachova: tak držím palce a mít pracovní zázemí je důležitý, tak jako to domácí potom :)

pěkná, pěkná, pěkná... i když k těm ptákům nemám nijak blízko, vrabče je dobrý :-))))

když si představím ty oranžový oči , tak mám husí kůži, a to nic proti oranžové :))) ale v noci bych je vidět nechtěla, já jsem trošku víc strašpytel :)

silná, tohle těžko komentovat...

tak ta má tedy říz :)

no někdy nás ta zákeřnost dusí..

líbí... no jo, to co vysíláš , to se ti vrací zpátky... věřím tomu :)

ještě že jsem ženská a nějaké takovéhle stvoření mě nemohou omámit :-)))

no to máš pravdu... :)