Neohrabaný svět...» autorka: myšlenka pouhá |
když hvězdy z tvých očí
padají k zemi
se sny všemi
loučíš se...
pohasíná jejich záře
zesinají tvoje tváře
z pouhého smutku
špatného skutku...
kdo zavinils ten zlom...
kdos působil jak slon...
v porcelánu
kdo ti k ránu... rozdupal největší přání...
padají k zemi
se sny všemi
loučíš se...
pohasíná jejich záře
zesinají tvoje tváře
z pouhého smutku
špatného skutku...
kdo zavinils ten zlom...
kdos působil jak slon...
v porcelánu
kdo ti k ránu... rozdupal největší přání...
Tipů: 23
» 21.06.14
» komentářů: 15
» čteno: 618(17)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Slza nicotnosti
» 21.06.2014 - 13:02
Kajuta: :) Děkuji... myslím, že každý máme někde svého slona v porcelánu, který nám pošlapal naše představy či přání...
» 21.06.2014 - 22:10
krizekkk
No kdo?
» 21.06.2014 - 23:18
víš, mám pocit, že po přáních si někdy šlapeme sami... a tak si přeji a plním to, co mi nikdo další nemůže pokazit... :-)) ale určitě mi někdo někdy vzal vítr z plachet, ale tím mi i ukázal jiný větry a jiné plachty ... :-)
» 22.06.2014 - 11:17
Mám doma sbírku slonů z porcelánu, ale ti mi zatím po štěstí nešlapou. Pěkná moc. ST:))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nepochopitelnosti... | Následující: Divnosvěty...