Výtah

Touha
výtahových šachet
bere vítr z plachet
lodí v širých oceánech

na tlačítku otisk zanech

miluju ten pocit v ránech
den před sebou
svět pod sebou

a do kůže se nevstřebou
špičky prstů v závrati

tak klesni klesni ještě níž
za jízdu se neplatí.

Tak které patro?
Je to v číslech
jak tajné vzkazy pod sněhem
a nádech v tříslech
před během

užuž a věčně na kraji
když koutky slzy zatají
a kouty mlsné oči skryjí
zanech je
jejich fantazii.

Dívám se jak do zrcadla
projíždíme mezipatra.

Tak v kterém z nich?
Tak kolik ještě?
Kolik z nich stojí cíli v cestě?
Bez sebe i spolu.

Kolik volných pádů
láká směrem dolů?

Do duhovek barvy
modrých vitriolů.