zelená víla

příliš "hlasité" ticho...

hezky napsáno... a to já zase věřím, na ten, co si vytváříme sami...

tak ta je barevná, hřející, pálivá... červená... napadá mi jediné, přítomností si sami sobě tvoříme minulost, na nás záleží naše budoucí vzpomínky, jen na nás...

kdo tápe, nalezne...

super, u tebe mi dochází slova...

silná... někdy člověk něco neunese a vyřeší to po svém, ale škoda... tohle nebývá dobré rozhodnutí..

mám podzim ráda a tys ho dokonale vykreslila..

naštvanost vyprchá a uklidní se to...i když chápu, že by člověk nejraději vzteky něco nakopl...

tomu říkám bystrost ducha :)

usmívám se... a patrně mám taky chuť hodit kus chodníku do vody :-)

super..

krásy beroucí...

tvé básně je záruka kvality a niternosti a to já tedy můžu...

podzim má neuvěřitelnou barevnost , co i mlhu vybarvuje...

krásná pohádka... životní

miluju ty okamžiky, chvíle, detaily, které nemají pro jiné význam... mají zvláštní půvab a člověk má při nich zvláštní výraz, výraz nalezené chvíle, která trvá a trvá a trvá...a umět si pojmenovat naději je opravdu důležité, jinak se neví kam... krásně napsáno, evokuje to ve mně uvnitř krásno za to děkuju

neuvěřitelně krásně uvnitř sebe zníš...

zajímavé obrazy i odrazy...

o hledání sebe...

bílá, hrdá krása...