Ž. 131

Nemám Hospodine, domýšlivé srdce
ani pohled vyvýšený
jen hospody a ženy
a z desatera vypustil jsem šestý,
když dostával jsem pěstí
druhou jsem nastavil
a déšť pak smyl
krve stružku
tužku jsem vyměnil
za kiksnu s jablkem nakousnutým
a na ní píšu o tom plutí
a pnutí
a rmutu
a lhůtu
... co mi dal
já dávno překročil
a jedu si svůj styl
nemaje renty
a ani nakradýno
a měním prezidenty
režimy i víno
a stále stejný kino
opony i plenty
co mají zablešíno
jak před sto lety
a věty
sliby
v souvětí
dál větrem letí
do dětí
vkládáme naše kdyby
od počátků až k pondělí
... dyť znáš to o těch rybách v prdeli.