non sens sí...

možná jako
na večerní soumrak
nebo ranní šero
a přitom všechno
i spadlý kaštan
můžu chápat
buď jako potomka
nebo jako předka...

někdy mě drtí
spíš lidská dobrota
než zloba
takže mám dojem
že jsem pouhý dědic
pokořující nádhery…

jindy se mi zase zdá
že jsem na počátku
hvězdy jsou jiskrami
a svět je tak mladý
že i bílé vlasy stárnoucího muže
jsou jako mandloně v květu
jako bílý hloh v máji...

kdybych měl někomu něco nařídit
tak radši ať tancuje v okovech
než dát na hlavu překrásnou vázu
a přikázat ať se nehýbe…