zelená víla

amen...

čím víc tím míň...

luxusní... bych křičela...

jak dlouho jde a lze válet před sebou ten kámen??

v téhle chvíli mi přijdou ta slova jedinečná...

tu volbu v sobě mám... umím mít ráda... a že někdy platím mnoho, leč bezelstně mám ráda...

krásný dojem..jo odezvy v sobě z rukou, i mně fascinují...

dokonalý...

snažíme se o víc... a nakonec je to zkušeností, vlastně dobrou...

já dle komentářů chápu špatně... ale že se mě báseň dotkla nepopírám...

miluju pocitové básně... jak umí říct , dát...

poslední rozhodně nejste... ale šťastni ano...

znala jsem Tonyho, jeho úsměv, objetí i hlas... jeho moudrost i smích... jednou jsem psala o pekle, že tam skončím a budu si tam užívat, tehdy mi řekl, že ve vip apartmánu tam na mě se sklenkou čeká, asi takhle nějak si ho představuju teď - jo asi to zní hloupě..

ty zahrady vzpomínek i ty nynější... jsme díky nim šťastní i moudřejší...

tak čtu to až dnes... a díky dobrým lidem, jak moc nás i náš svět dělají průzračnějším...

Jiná: kdo ví...

můžeš ji vidět...

kdo by nechtěl :-))

...

vau...

a v zásadě pro někoho jsme každá i každý osudový... :)