Déšť

V noci déšť mě náhle vzbudil,
na okna tak bubnoval,
pořád hrál tu stejnou píseň,
v bouři,s blesky,bojoval.

Nestálo mu však nic v cestě,
na překážky nehleděl,
s větrem měl tak velkou sílu,
co je láska nevěděl.

U okna jsem stál sám já jen,
na svou dívku vzpomínal,
jak jsme jednou v dešti stáli,
a on se nám vyhýbal.

Déšť nám ale nepřál v lásce,
udával nám jiný směr,
naše cesty rozešly se,
a já domů sám jen šel.

Druhý den jsem hledal cestu,
tu však déšť tak lehce smyl,
a ta dívka ztratila se,
a já už jen o ní snil.

Po každé když začne pršet,
na ten den si vzpomínám,
začnu myslet na tu dívku,
a ten déšť pak proklínám.