zelená víla

moje kamarádka miluje koně, jsou její životní láskou, jednoho si pořídila a miluje ho, tedy ji bezmezně... díky ní jsem s velmi malou sebedůvěrou okusila ten nejkrásnější pohled z koňského sedla... necválala jsem s větrem ve vlasech, přesto ten pocit byl úžasný...

láska... má tolik v sobě, tolik významů i tolik pocitů...

i já jsem ráda člověkem...

štěstí... jedno slovo a skýtá neskutečné množství maličkostí...

zázračná...

zralá žena, zralá erotika... je to tak, už se těším na padesát :-)) pozvolna tedy :-)))

silná...

za báseň ST... jinak jsem jiného pocitu, vážím si lidí jakéhokoli názoru,který nepoškozuje ostatní. A také nemám ráda aroganci. Víc nic :-)) leč respekt...

už se blíží...

...

i já mám...

Budiž mi, osude, druhem
ne sokem

... to se mě dotklo, mimo jiné...

prázdné místo v srdci... co nikdo nikdy nezaplní, občas mu píšu smsku tam někam...

jen ty myšlenky umět pojmout...

ladná...

víra koná zázraky... někdy se popálíš, pak je to zkušenost...

na opravdovost se nezapomíná...

dobrá prvotina...

neskutečné místo, neskutečný nádech člověčí intimity... skutečné až ke konečkům prstů...

před pár dny jsem z auta fascinovaně pozorovala západ slunce, slunce kulaté, narůžovělé, veliké jako ohromný míč... musela jsem zastavit a pozorovala jsem tu krásu, jak ubývá a ubývá a mizí, usmívala jsem se... připomněl jsi mi tu nádheru...