René Vulkán

mám tam chybu

Voda dlaně neuhasí

PS
automatické psaní znám, není to nejlepší metoda pro poezii

jen nápad inspirovaný první slokou:

Letí popel zapomnění
Vod dlaně neuhasí
Bodá dýkou
kdopak asi

posledním veršům slok nerozumím

smrt, drť, krk - mi nepřijde šikovné

verši - Olovo, uhlík i drť - bere "i" tempo

Celkově mi báseň není jasná

Básně jsou tiché milenky
vykouknou občas z květináče
křehoulinké oddenky
... a narazí na spáče

dvojka je nejlepší

ještě jsem chtěl vidět Leonidy
...
a v půlce mi došly přání

nohy slábnou
balancuju
a bilancuju

a já zas řek si
hodně zhubnu
začnu hnedka
a ne v dubnu

půlka ledna už je pryč
žena na mě bere tyč

strach z ní čiší
z klekánice
když mě žene
od lednice

Čtyři kluci Wágnerovci
snědli v září zbylou ovci
Marně číhaj na soby
odřízli jim zásoby

Koala: dík

zenge: Psavec: Gándhí:

Jeden manžel z Prahy
nevěrný byl svojí drahý
za milenkou chodil
ženu za nos vodil
ta to o něm zjistila
na kuráž se napila
Teď má všude dlahy
ten záletník z Prahy

Gándhí: bylo to jen na chvilku, vichr z předoboku

Jeden maník z Prčice
houk na ženu vrčíce
kdybys šla aspoň vařit
když už lásku musíš mařit
a poslal ji do Prčice

zenge:
kdepak, boční zábradlí na palubě bylo ve vodě a jeli jsme rychlostí 15 uzlů, ta loď je prakticky nepřevratitelná, čím víc se nahýbá, tím víc se plachta proti větru zmenšuje, vítr se z ní vylévá a kýl loď zase napřimuje

Vtipné, nicméně nerozumím části děje - jestli, když Venda skončí u lisu znamená, že je v práci, dělá na lisu a Marie mele hubou tam? Odehrává se to ve fabrice? Tam to kafe s novinama je sice taky možné, ale spíše to evokuje pobyt doma.

je to super, ani slovo nazmar, i ve stručnosti je patrné sdělení
mini slabinu vidím ve třetí sloce, ale je to asi tím, že zbytek je dokonalej a vytváří konkurenci třetí sloce, ale ne že by nebyla zajímavá

jé popíjím whisky
a mezi pysky
cucám plnící pero

v mozku šero
a v lebce kromě rýmy
žádný rýmy

Květka Š.: jaro je vždycky optimističtější

Besinka: že jo, mně taky

asociace:

Stalo se Slovo
aby hřálo
a někde v jeskyňce
se rozplakalo

stačí dech
a někde na zádech
uleví se od závaží

nebeská lehkost
... nikdo se jí nenabaží