Šmiksong

Plamínek svíčky v kuchyni,
v koupelně zas voda šplouchá.
Sade ti ve sluchátkách zní,
a pěna je samá touha.

Vysvlékám se již v předsíni,
ať se to pak lépe smyje.
Do vany vstoupím přetichý,
jako bych to viděl v kině.

Šmik, šmik, tak holič svou práci zvládá,
šmik, šmik, nejdříve vlasy, pak brada.

Nechalas klíče ve dveřích,
to se potom nesmíš divit.
Tu šanci nechat byl by hřích,
příležitost nezná „kdyby“.

Šmik, šmik, tmu rozkrojil nože záblesk,
šmik, šmik, hlavička dopadla na zem.

Tvoje hlava v mém batohu,
k sobě domů s ní odcházím.
Představit tě svému Bohu,
na oltářek ji postavit.

Šmik, šmik, odstřihnu minulost černou,
šmik, šmik, teď už jen nebe, ne peklo.

Nikdo mi tě už nesmí vzít,
přinesu ti růži z pouti.
Budeme si tak spolu žít,
v té naší osamělosti.

Šmik, šmik a kolik krejčovských metrů,
šmik, šmik, postříhám předtím, než zhebnu?