René Vulkán

Báječná báseň, tak báječná, že jsem neodolal si s ní hrát.
Vůbec ne pro její zlepšení. To se nedá. ST
Jen pro hru.

ticho krájí vzdech
jak přání v truhle ukrytá
rosa na křídlech
a křídla přibitá

dvanáct komnat bez dveří
ve třinácté stín
měsíc sotva uvěří
touze kopretin

písničkář Záviš má další tip na tetování - já si nechám vytetovat pi.u na čelo ...

romantika (to nemyslím jako kritiku)

krizekkk: nemůžu být Spock, ten byl napůl Vulkánec, napůl člověk, já jsem celej Vulkán

radary antén
skořápka přídě kterou mine
popěvek: yellow submarine

vzlétali nocí netopýři
schovávaje se za svíčky
na cestách odvahy

a mě tvá básnička taky přišla vhod

vytrhlas mě
z pomalého spaní
kopretinou
od zámecké paní

jako most co onemocněl
pod náloží dynamitu
je život přesoukaný
přes poslední kalamitu

tzu baladu neznám, koukám, že asi škoda

valerie: když jsem to psal, taky mě napadlo, aby to nebylo vykládáno incestně, ale snad je správný smysl zřetelný

plavu
na své lodi
odkud a kam
však starosti
si nedělám

nemám ani strach
z rozbořených vod

vždyť jsi dobrý
lodivod

vzpomínám na to své

a na další setkávání s Duchem svatým

je to síla a nádhera!!!

A stejně silné je i to, když s manželkou jezdíme připravovat biřmovance do různých farností.

souhlas s Valerií
jen mě tak napadá a ptám se, jestli je dobré použít rýmy:
lásky - vlásky, lampička - kočička

A už se k válce nakuluje - hodně dobrý

láska prochází žaludkem

ráj samoty, černý jak dávné Kladno ... to se mě hodně líbí

slušně ponuré, příjemně melancholické
líbí se mi ten vnitřní rým - ve mně temně
ST

na kost
na dřeň významů

jc senior:
a já myslel
jací že to bojovníci

a oni zatím
zpátečníci