René Vulkán

Zas ve snu létala jsem
jako pták

široširý kraj

... říkám si, jestli to není více používané?
ale sám to znám, mnohdy se bez toho taky neobejdu, takže bych měl mlčet

závěr je dobrým završením

vůně lipového
rána

Chybí tu stopa dívčího
těla
a stopy chlapeckých
bot

těm stromům
vzpomínky
vrůstají do pleti

... vynikající!!!

vrásníme dásní
kávu se smetanou

žíznivé nás nedostanou

a kdyby na nás
vypi(y)skoval špaček
uletíme na hřbetech stihaček
(z hodin kukaček)

PS
pochopil jsem správně?
:-)

líbí se mi tento styl - buch buch a odchod. žádný s tím pinožení

jé, to muselo být žůžo, navíc básnici výborní ...

jo

už tě nečtu
braillovým písmem
zahojeným bříškům prstů ... kurnik, to má sílu

Bastet:
snad Bůh dá
nápad nový
dalšímu Adamovi

... že jabka nedělají
dobře v střevě
a rozmluví to Evě

líbí se mně (mimo jiné) rám nebe - ukolébe

nóó, ta je
že mi srdce
taje

Ach jo.
Pořád ve mě dýchá inženýr strojař (moje první profese) a tak vždycky skočím na vějičku a začnu dešifrovat:
- jak je bosé těžké víno?
- jakou funkci má opeření v kukátku? Má lehtat oko?
- jaké jsou zvláštná vrásky uvnitř a jak se liší od těch normálních?

a na podkladu výsledných logických dedukcích zjistím, že jsem vlastně autista, kterému prostě nemohou dojít souvislosti
:-)

... a zima už se ztrácí
už zase řvou ptáci
komu že to vadí, jsem jediný
smrdí mě i květiny

Bastet:
Šroubí rouby
jámu hloubí
Šroubují i matice

Nepostřehli nebezpečí
vylomili petlice

Prý nechtěli být nevzdělaní
nechtěli být guma
Teď však ve dne v noc straší
vodíková puma

Bastet: výborný!

zvonička u Tvé oblíbené lípy

…ještě jednou sedět na hřbetu koně…,
kam Tě chtěl Pavel odnést v náručí,

Naposled píši Tvé jméno
Věroslav Porš, profesor…
do hlášení volného bytu,
hrdlo sevřené
a v očích bolest
… je tak málo dobrých andělů…

co říct ...
zjihnul jsem

Dovolil jsem si malounkou změnu, neříkám, že lepší
prostě jen v drobnostech jiné.

Manželstvím začíná pohádka.
Končí pláčem děťátka.
Pak už to není pohádka,
ale život sám,

Ať kopec štěstí,
přinese Vám.

Nechť je Váš společný život šťastný.

doufám, že u tebe dobrý

jo a gratuluju k pětisté básni.

R

Guanti Rosi: to druhé veledílo mě napadlo později a přišlo mi tak epochální, že jsem nedokázal čekat do dalšího dne až budu moci dát nové dílo

ta je jak víno,
teda vlastně - ta je jak míza