Špáďa

Že ty ses už těšila na vánoční pohádky!?

Náídherně zpěvné verše!

Ať žije tíhové zrychlení!
Gravitačních vln přitom netřeba.

Od Tebe bych posbíral všechny tečky.

Nikam tě netlačím, ale zkus volnější strukturu pětiverší a jeho rýmů „sešněrovat“ do formy LIMERICKU, který je pro takovýto obsah ideální.
Prostor ke zlepšení pak vidím v přesnější rytmice, vynalézavějších rýmech a výraznější či překvapivější pointě.
Pozitivum na závěr: Fajn jsem se bavil a očekávám pokračování.

Vzpomněl jsem si na Werichovo vyprávění, na Čochtana, v sobotu večír šel kousek na rádiu Signál.

Hřeje slovy.

Ale 4:3 už jsi doma viděl, ne? Anebos šel možná preventivně k sousedovi či do hospody.

Emoce svázané do ruličky,
z výkřiků na prach čiší strach…
Jen jeden decibel přidaj plíčky — — —
přes všechnu lásku vzkyne vrah.

Zvládlas to excelentně!

Kde jinde si člověk při četbě poezie tak hezky zafilozofuje!?

Zatím vybuchla jen jedna čtenářka, radostí. Nedivím se, byla to adresátka. Jiné by na jejím místě bouchaly taky. No a já též — teda kdyby mně slezly vousy a narostly kozy.

Svánkov jdu hledat,
abych byl v obraze.
Zkusím to nevzdat,
mám to tak v povaze

Tak trochu se poznávám...

Prázdná hlava tať horší
než sklenka bezedná,
stejně tak kůže hroší
od ledna do ledna.

Příroda je nejlepší kosmetik.

Nadupaná vším možným, co tvoří příjemnou poezii.

Mele, napsané má: „Mámena s panelem.“
Nemáme napsáno: „Koná. S Panem ámen.“
O, vedle, co asi pod nohama? Hon, dopis a ocel, děvo!

Poslední čtyři verše bych si měl vzít k srdci, ale nějak čím dál víc nestíhám...

Nečekej s nimi,
jdi si svou cestou,
hlídej si, by ti
do ní nik nestoup.

Tuze smutné veselosti.
Lámaly se nejmíň kosti.
Možná ale také srdce
chodce, co byl mailem zdrcen.