Špáďa

Obě jsou úžasné, stylem i obsahem, sdělením.
Dodatečně ST.

— Nejhůře snáším, věz, ledový pohledy.
— Proč?
— Během transportu po chvíli roztajou. :–)

Máme to milou tu na netu Emmu,
zajede do Rakous má po problému.
A lekce ale chce tahat jen z Alexe,
pohledu jejího by každý zalek se.

A vzpomínky nám zůstanou,
jak ústa kdysi děla: „Nou! “,
byť srdce žhavé chtělo „yes“,
by kočku v ženě prohnal pes.

Určitě už víš,
co ti odpoví:
„Až najdeš mou skrýš,
cinknou podkovy.“

Paráda! A pozor si dej na… … …

Pan Víkend. Kdo by ho nemiloval!

Kamaráde, žádnou z mejch bab kouřit (přes) Durexku nikdy ani nenapadlo :–)

Elisabeth.S:
Když zavane láska, jukni,
zdali ti též zvedá sukni. ;-)
Ne-li, rety lehce mukni,
pohledem jej v srdce ťukni.
Slepý je-li, radš ucukni.

Podivné vnitřnosti tvé šasí skrývá!
Kdovíco všechno v něm krom kočky bývá.

Je to zajímavá naturalistická báseň. Nejen tím, že u Ringa vyvolala erektivní reakci nebo možná spíše snad as reaktivní erekci... {|:-D}

Jo, jo, rád se tu s tebou přátelsky masakruji... ;-)

Separé, to je mé oblíbené slovo. Do mého prvního palindromu, co byl trochu delší, zároveň jakžtakž vtipný a dával i smysl.

Idol z lodi
(Ota Mato,
maturoval v lavoru tam)
Ídu budí.
U! O! To botou!
Ída kadí.
Potom otop-
em, Evi, ji veme.
Ota za to
udí bídu.
Ída radí,
vidí div —
jabka jak báj!
Nenapadena nedá panen.
Romu humor
dochází, jí záchod.
Ídu nudí.
Ída řádí.
Kámo, že ji jež omák?
Ohne jen ho?
Kam ho (Oh, mák?)
Ída řadí?
Ne ten, ne ten,
Otu to!
Mezi sun, hnus i zem
Otu -li, filuto,
Ída řadí,
šátkem omektáš,
šídlem omeldíš,
šíp rtu ublíží, lbu utrpíš.
Ne! Líp čpí len.
Otu lifrování na vor, filuto,
no, hází. A na i-záhon,
do vod.
Ota nato
odešel pozmaten. Ne tam, zo pleše do... ...?
O! Haluze zula ho!
Odejit ti je do... ... ...?
Tudy, dut!
Pic!, pic! Píc! Chcíp! Cip. Cip. (Ostravaci, sorry.)
Tě pic! Chci pět!
O hlavo, poval ho!

Slávko, nezabíjej mne, strčil jsem tvé verše do gůglu a dovolil si nechat je otrocky přeložit.
Dopadlo ta takto:

"Vždy

Po dešti
má duše
slzy na křídlech

Anděl se jí modlí
nech ji být kýčovitá
protože není sama"

Za první sloku má ode mne strejda G jedničku, druhou si pro sebe holt dopřeložím a dobásním sám.

Co chybí, paní, k LOVE?!
Jen ticho vanilkové...!

Však pozor!, táž LOVE klove!

Proud radostí do deníčku!
Ke štěstí klíč přilož k líčku.
Nebo raděj límec svetru,
by tě chránil proti větru.

Slunce než zapadne, zbarví tvé věty do sieny.

Pod hladinou bez bublinek,
bez mobilu, dvou sad šminek,
bez úšklebků, bez záminek
bude svírat tvoji lebku
poté, co tě klepne, Pepku.

Konec to jistí, když už ne napraví.