Oj, čapáku mořskovlký!

(Pro děti a vnoučata do 6 let nevhodné)


Ve světle loučí,
před tlamou čilou,
v přístavní knajpě…
hned v dýmu pěknaj’
mýty, co plká.
            Na něj jsem kápl —
            mořskýho vlka!

Jazyku tíha
řeč mírně hatí,
ale on klape,
jak přežil pekla,
když uvíz’ na kře…
            Má být za křena?
            Všem nám to natřel!

… … …

Povím vám, nuže,
jak získal ženu,
nejhezčí dámu,
co večer kývne.
Do hry ji táhl… … …
Zkazky mu hltá… … …
            Omdlévá? … … … Div ne!

Řekl jí: „Děvo,
skvělý máš oděv,
já zase střevo,
co básní vostře…!“
            Za trochu líhu
            už spolu hulí.
                        Taky jí nos tře.

„…Pohled máš čapí…!
Večer tě lapím…!“
Poslední típla,
už za ni platí…
„A teď tě lapnu!…“
            Ladně se pnula,
            vlnila v gatích.

Zvon mořsko-vlký,
párkrát se kývl…
Po jízdách lodí,
nezvládá dílo…
Se vším mu píchla.

            „Božský ’ste, chlapííí… …ííí !“
            „Nebeská vílo!“

            Takhle se loví!