Špáďa

Nadhled z výšky přiměřené
do pera ti slova žene,
abys jimi z plných plic
sjel národa polovic... ;-

Paní Říjen kouzlí slovy
zpodzimněna v kostýmu,
její šípky přitom loví —
což mi hoví — kos v týmu.

Na to je přeci návod u zážitkové agentury na adrese:
http://www.libres.modry.raj
Počátkem října každý rok tam lidi blahem umíraj.

Cit a salvy vlasatic,
mušlí, víl šum,
Nil bublin
a
much um
lyru uryl.

Matoušku já fakt čumim, to je ryzí poezie s ještě ryzejším nábojem!

Jen nahlas mlčím...

Z mnohých z nás zbyde jenom prach,
z těch tvůrčích díla či ideály,
některé budou jenom chladit,
však jiné hladit... a... kéž by hřály!

Řeky jak vodou zpívají,
bublají, šumí, klokotají,
mně i tvým drakům v oblacích,
když vítr mění tvary cích,
nejenom dech se, i oko tají!

Čeština je jazyk nejenom krásný, ale navíc i tuze demokratický, proto třeba podmět si může stát, kde se autorovi věty zachce. Takže jako i jiné demokracie vede k tomu, že není zcela jasné, jak to bylo myšleno... nebo co se ještě smí a co už ne...

Prostě:
Zmatky z matky češtiny,
já nevím čí je to vinou,
zplodí občas kraviny
či rouškou z mlh cíl ovinou.

A přesto se najdou tací,
ať s nohama na zemi,
či s hlavou v mracích
a nezávisle na pojmu rasy
co zůstali zalezlí na věčné časy...

Nebo jen z úkrytů nestačili tasit?

Na živici, z žluté linky
pozoruji zajíce,
podzim kreslí škarpám šminky,
listí skrápí silnice.

V lesích, lukách, na ouvratích
slunko všechno sytě zlatí.

Právě jsem vychutnal poezii, co má atmosféru, a atmosféru, co má poezii. Blížící se zimy a času vánočního. V originálním provedení pod značkou ZB.

Já teda žiju podle zásady

Co nemusí být dnes,
neodnese pes,
ani jiný skřet...
Odlož na zítřek.

A pak ještě, že na všechno je zapotřebí tolik času, kolik ho právě zbývá.

(Občas mi to sice nevyjde a hrozí průšvih.)
Takže tvé verše jdou částečně i mimo mě.
Ale rád se poučím. I když vím, že co neudělám dnes či v době, kdy je na to jakž takž čas, to už většinou neudělám nikdy ("zítra znamená však nikdy").

Vnášíš mi před oči a do mysli milé vzpomínky před usnutím...

Cesty pro ty naše lásky
to bývají mnohdy sázky...

Mé milé děti,
tak jsem až třetí.
Začal jsem nažhaven:
Kdo že to bude jen?
Po třetím řádku
byl jsem však v chládku!
Pan mistr kouzel
k snění mě vzbouzel.

Svět už je takový a lidi maj maso rádi, ale zabíjet pro maso by se mělo "s citem a humánně".

Naděje...

Každý potřebujeme svého malířa života, nejsme-li jím sami. Někdy stačí i natěrač, ale to je jen náhradní či spíše dočasné řešení.

Jen si zatím neumím vysvětlit natírání té oné místnosti ... pro trvalost chvíle. Teda asi, když si to v životě jednou poserem, může ten život pak být zpackaný už i napořád...

Dík za fajn pobavení...