Špáďa

Ženu nepřeložíš. A její jazyk už vůbec ne.

Když jedu po viaduktu,
občas mávám, dělám "juk tu!".
Komu od teď, já se ptám,
komu asi zamávám?

Jestli chápu, přijdou i kluci,
co vykonaj exekuci.
A pak hrozí býti hostem
každou noc pod jiným mostem?
___

Držím palce, to mi věř,
ať se z toho vylížeš!

Když dostanu chuť na sváču
odpoledne po šichtě,
navštěvuji občas Káču,
co čepuje Na Rychtě.

Jenže včera u Káči
pod oblohou ze šmolky
kosili tam sekáči
v předzahrádce se stolky
motorovou kosou...

Na jednoho jsem se mračil,
a na Káču zase smál,
tak mám jednu nohu kratší
a tu druhou bosou.

Miluju loučení...,
abych se mohl těšit na další setkání.
Nejraději mám ta ve tkáních.

ST nejen za Tudlenc neděli!

Závěrečný gnóm mě definitivně dostal (rozhodně ne do kolen, ale do úsměvné nálady).

Ze života zvěře
s duší člověka
k nevěře i věře
touha odvěká

Ten začátek tak vábně nasměroval moji mysl, že jsem si ještě u předposledního řádku říkal, proč si to rozdáváte u stolu? ;-))

Jiří, smutná a drsná, ale krásná. Výborné zpracování. Potěšila velmi.

Nemohl jsem si při tvých slovohrátkách nevzpomenout na své podobné blbnutí... ... už jsem jej našel: v básničce Jeptišky o Psavce

http://www.liter.cz/komentare-dila-284379

ST nejen za tu režnou...
I za báseň ostře něžnou.

Tentokrát, s dovolením, žádné palindromy typu "ucha po pachu", ale melodie, která mně naběhla ještě během prvního čtení:

http://vladaspada.sweb.cz/POEZIE/LIDE-ZIVOT-STESTI-SMUTEK/kaviar
-z-pohori-ryb-05.mp3

Ještě text upravený ke zhudebnění:

...po pachu hodím mýtné rackům
a kasám nohám blatných chyb
[: jsou mosty vratké i dřevné břehy
letorost vlastní kruhům vod :]

a v hrázích střádaná si platí
i lásku/život plevelnatých chyb

[: pro němě lysé štěstí hřbetem vrátí
kaviár z nelámaných ryb... :]

Od Želnavy, snad ze Záhvodí
zdraví mě sluky, sojky, drozdi,
dvě čáry bílé s modrou po zdi
stočí mne nahoru k Stolici...,
špatně už dýchám, tak se zpozdím
a propotím i čepici.

- - - - -

Piv mám kárku, Cukrák mám... — VIP!

Í, pr! Tuta, ba, soukromí morku o sabatu trpí.
A v lese na sobě bosa nese lva.

E, bez koštěte letět — šok! Zebe!

Tě mučím s letem... (Metel!, smí čumět.)

Ořechové sny
od vesny až do osení
přejí ti tví strážci Luny,
porybný i polesný...

Tak to je fajn, já měl za to, že by se mohlo jednat o soumrak v duši.

Vracíš se tam, kde dříves byl...?
Tak končí ten, kdo minul cíl.

Já mám, nevím proč, čísla všech zesnulých pořád ještě uložena v telefonu... Asi jako vzpomínku.

Třeba zbitý,
nahý v sále...,
líbám žití...
Vpouštím stále...

Zážitek až na kost. Mrazí i hřeje.

Já ti taky po tý plichtě.
Jen ji nezapíjej v rychtě!

Nejlepší je na zdraví
obout boty toulavý,
brouzdat denně přírodou,
ta podrží nad vodou.
A vydrž i v zimě, v lednu,
stesky časem půjdou ke dnu.
Až se nové city zvednou
budete se toulat ve dvou.