láskoviny LXVIII

Létám do řek
z mostků,
nebo pouštím plyn
do obrazů z vosku
ryji žárem svým
jména a to ostře!
Bubnuji je do střech
pak to plavím z rýn
mezi slzy krajů..

Lásko, zase vlaju,
jako vítr z Flájí
nad komíny fabrik,
jež se rozpadají.
------------------------------------------

Tam, kde ptáků lety
moje světy
jsou
do klobouku věty
s pózou kouzelníka
tmou
ti ty věty říkám
V ztrátě dávno rozum
v duši bouři, monzun
A s velkého vozu
zkouším psát i prózu
milióny dní
Čti!
Než mne rozední.
----------------------------------------------

Noc a její brada
do lůna černých děr
padám,
jako klumpy na úvěr
burzy černých pátků,
i večerní opilci.
Jak snílci s hubou nabitou
oblohou zalitou
smetím hvězd bez názvů
co z nás dvou ?
Když jdou pozpátku
nechtějí pohádku
ze slov a papíru
hodiny vesmíru.
-------------------------------------------------

S probuzením
po stéblech trav,
jak Kristus po vodách!
Bučení krav
a vzdechy lesů
k údolí nesu
džbánem
to ráno nasbírané
v naivním světě husopasky.
Kolik, že podob mají lásky?