Špáďa

Severní vítr je fajn,
nač běhat poodél lajn?!

Mnohý z nás v případě bolu
hledá štěstí v alkoholu.
Kde však hledat odpuštění?
Najde jen, kdo nezná dštění,
s úctou zří i shora dolů.

Hororovou modernou
prokamenně údernou
dozvídám se, s čím se potkám,
když se bílým sněhem protkám —
s tím, co vane z výšek mešit —
fakt se není na co těšit.

Dýchá na mě sci-fi a snad pátým rozměrem...

Neplatí však jenom pro ty,
co žili vždy slušně.
Spravedlnost tropí boty...
Stačí míti šušně.

Já vnadami radš se dávím,
až se z toho rozdovládím.
Proporcemi vnitřních líců
zaháním pak štěkot sýců.

I přesto že nejsou zutí,
jsou ti oba k zakousnutí. :-P

jc s


Hej ty slečno uplakaná!
Zastav, se a tupláka… na!
I s lejnem máš kůži jemnou,
vypij ty ho tady se mnou!

Já ti říkal, nedotýkej se drátů spadlých z nebes! :-)

Neměl pít za jízdy. :-)

Ještě boty do soboty!
Nebo že by se o šábesu nesmělo ani básnit? ;-)

Uklízení může být hrou, ale pozor, může se z něj stát i nemoc!

Veřejně se tady doznám:
Tohle štěstí brzy poznám…
Dopředu však nechci hřešit…
Mám se vskutku na co těšit! (?)

V striptýzové aleji
splíny v sobě zaleji.
Ať to nikdo nezjistí!
Zahrabu je pod listí.
Večer vzkážu z betle jí:
Snad do jara zetlejí.

Ráno musím do práce,
tam fakt musím burácet. >:-)

Když se chceš namočit,
toho buď pamětliv,
tělo lze zapůjčit,
lásku však nikoliv.

Sice ti nevím, co prší ze mě,
jedno je jisté, nese mne Země.
Co mají společné mnozí ti blázni?
Duše své koupou ve šťastné lázni.

Vzpomínky jsou to jediné, co nám téměř nikdo neveme, a hřejí, i když mrzne.

V kukuřici v peří kajky
zastaví se chvíli čas,
snění zvedá sukním krajky
štěstí je hned plně v nás.

Aby srdce porozkřehla,
není nutno v kamnech topit,
pokud duše k duši lehla,
hned je člověk štěstím opit.