Špáďa

Nejen před mystikou se ženy rozplývají...
když nad světem silně osudy srostlý vlají.

Než tě ten předkus udeří,
dám ST rovnou od dveří!

Realita sürová...
Napřesrok přijde snad čas více con struk ty v ní

Já tedy nespím, jím ty bobulky.

Rozřízla si uzdy Madla,
milé děvče z chovu demo,
a teď stojí u zdymadla…
(Navštívila stránky emo.)

Ona i vlci všiví jedi chromozom orchidejí. Víš víc? Lvi ano... Ave!

Výborně, můj pane vážený!
Vy víte, jak na svět zkažený.

Máme šok z Koše! Mám
jej
aj já.

Mučitel i léčitel dlí on v jednom slovu,
každou chvílí úřaduje, zas a zas..., a znovu...
Buď bez obav, milé "dítě",
zmučil-li tě, vyléčí tě... ;-)

Po dlouhém oddělení
příboj se ozve, Leni!,
a vlna přílivová
něhu si pro břeh schová.

Neprotestuj brachu! To je přeci krása vzájemně pozitivního působení, takže nakonec vychází, že 1 + 1 = 3! A někdy ještě víc!

Žít — o, maso, samotíž.

(Komu se nelíbí Hugo či Koš, nejspíš nemá ještě dost pestrého odžito či žil se zavřenýma očima, případně — v lepším případě — už mnohé zapomněl... ;-)

Co min sítě motaj!, a to mě tísní moc.
Co, nás? Rty trap v party, trsá noc.

Meč a panelák, ope, nepokálen Apačem.

Jar fakani nakafraj.
(Jarka tam, hm, hmatá kraj.)

Celý rok byli jen spáči…
teď maj utrum, šupináči!

žhavá jak huť
s krutostí v rukávu
podává mu kávu
a rudou hruď

Tvé moudré gnómy
nakonec
září tu jak vznosné dómy
a to je vzácná věc.

E, za salaší do rytmu šum ty rodíš à la saze.

Za horizonty, kde hory s ionty
v ozónu písně šumí,
za fonty z fronty či fronty s fonty,
až ho rys, on, ty...
na rudi hrudi ztlumí...

...dávám eSTé letos šesté.

Nefičí fén,
inu, fén! Šosy sošné funí.

A pomalu ulam' opa!
Si nepomalu... ... píp ... ;-)

Štěstí i smutek jsou putovní...