Špáďa

René Vulkán:
To jako Jean-Claude van Damme, vlastním jménem Jean-Claude Camille Francois van Varenberg?
To bych se z toho asi probral, až by odezněla nar-kóza. :-D)

básněnka:
Má vlast salvám,
její vlast salví jej. :-)

Že tys jí zahrál jazz?!

Cha-cha, che-che, cho-cho, chi-chi, ...
Málem zas tu padám smíchy!
Další, co má ráda štychy!

Kotoučky za bumážku,
s razítkem za kotouče,
držely rovnovážku,
už když svítily louče.

Iluzi ti zuli,
do pravdy se navleč sám.

V punčochatém nožka rouše,
co jí hebkou kůži kouše,
ráda vítá oka vazká…,
když za nimi svítá láska.

Za dírkou klíčovou vždy čekám tajemství.
Jen Měsíc-Nezbeda dívá se na ženský...
oknem co ukáže nejčistší panenství.

ST už jen za ten nadpis a po voltarenu přišel hla sytý smích.

Hluboce prožitá...
Tož neházej flintu do žita!
Třeba už zítra kyne ti v kině
nějaká nová přítelkyně.

(Mám na mysli "kyne ti na pozdrav"... :-)

Mám rád vodu, co se vzdává,
co pít řekám život dává.

Už málem večerem uvadám...,
když klikl jsem... hle... plameňáci.
Smíchy se za břicho popadám...
I René odved dobrou práci :-D)

Tvé básně udělaj jednou díru
snad rovnou do Vesmíru.

Neznám žádný do ran čistič,
co by byl i štěstí jistič...
Snad smír se svým osudem (?)
Jinak to as nepude.

Rozechvění jen na listopad krátký
a ze života do bytí zas zpátky.

Hlavsovým textem to krizekkk krásně doplnil.

Jen kulový kule ví...
V Modru se ti uleví!

Nádhera slovem i obrazem,
když zalije zlatem Obr Zem

Z prachu zrozen, víře věrný
obrátil se až v prach střelný...

Sny občas silnější reality…
a těžký flám boj bývá lítý

Láska ta pomine,
jizvy však zůstanou.
Čas léčí… Promine…
A nové vyvstanou.