Špáďa

Název básně opakovaně tvou silnou stránkou.

Já to mám tak trochu obráceně, z rozpáleného písku do studených vln či proudů a peřejí.

Prča přímo čaprdózní!
ST dám, až smích můj dozní.
Taká sranda poránu (Číhošť)
lepší než číst v románu.

Páč čáp
kavce secvak
krk,
krtky-spáče, čáp syk, trk.

Al-Pacina pani čapla,
Al-panáka maká, napla.

O, husa pusu má, risk, i kvete. Lpí-li poopilí, plete v kiks i rámus u pasu, ho!

A píšu, ty, kor: kytara ty kroky tuší. Pa.

Soukromý nářez naveřejno
obdivuje tu modré hejno.
Též letím s ním…
a v letu sním.

V obchoďáku, tělocvičně,
v průjezdu či u dřezu,
na kukátku, na zdi, pryčně, …
devět silných zářezů.

Tita solíš v špatném hrnci,
přelož jej tam, kde jsou srnci.

* * *

Ve dne nosem v zemi ryjem,
zato v noci žijem Riem.

Sklízím dílo, co má grády
přetavené do parády.
Díky tobě, žes jej zasil,
mnu si chutě jeho klasy.

Japonec. Z bludu se pak probral. Nakonec.

Děda zmoudřel a moudrým se má odpouštět. A babička už moudrá byla, protože i jí už někdo v životě nejednou odpustil.

Život není klidná pěna,
ale hrkot peřejí,
které sjíždíš neoděna,
když ti druzí nepřejí.

Narazí tě na hrazení
nebo hranu veřejí…
Však umí i pohlazení,
jichž se jeden nepřejí.

Ušlechtilá idea

Epos ex. Ustává vát? Suxes, ope!

(Patřím mezi přemluvitelné.)

Do stejné voděnky nevlezeš znova,
a tak se na touž laň těš, že je nová.

Hračičko s chutěmi slov a vůní léta,
u tvých výtvorů nejedna panna vzkvétá!

("Vol si mě tu chutěmi slov")

Jsi zdatný epigon mistrů historické lyriky.

Věř, malenko, je to krásné,
aspoň dřív než láska zhasne.
Stejně dál pak slabě doutná,
jak když v dáli hraje loutna.

Psavec:
Jak řekla kapka.

Kapka: básněnka:
Tak vidím, dámy, že víte svoje.
(Už jste se modlily vleže i vstoje.)

Mario de Janeiro:

Tvoje ruka s kladívkem
natrefí vždy hřebíček,
ať uvadá mladý kmen,
nebo zve-li k hře býček.