Jedu jen někam na druhý břeh

Byť na pokraji usnutí, musela jsem se stavit... a ST poslat na druhý břeh...

Dávám ST.

Toulej se s námi,
zanech ten spěch,
blízcí tví chtějí
ještě tvůj dech.

SMUTNÉ ST

Tak ta je opravdová! O to víc je z ní cítit smutek.
ST***!

Nespěchej.
ST

Dík za sdílení pocitů. Smutných a opravdových.
Ale stále ti to píše :))
ST

Nesmírně smutné...ST

To je jedno z nejtěžších čtení.

Krásné a smutné je básně znění ... ST
Z divné té toulky navrať se zpět
na dlouhou cestu ještě to není
malá je loďka, otoč ji hned
ještě tu tvoje pivečko pění
a břehy oba jsou nadohled...

Nenacházím žádná slova, která by dokázala nadlehčit tu tíhu beznaděje ...

Dám jen ST....

Drž se Sio!!!

jen ST, víc nemám

...

To ne. ... To ne.

už to tu dlouho nebylo....
JSI DOBREJ BRÁCHO !

Držím palce.

Sio prosím loudej se ano....
jsem moc ráda ,že se mohu považovat za tvou kamarádku...a popravdě chtěla bych Tě obejmout a říct Ti, že jsi prima chlap a moc mi chybí naše rozhovory o zahradě, svazu, světě, životě...
bojuj s tou potvorou prosím....já taky bojovala

ST a víš ať už pomalu nebo rychle netrap se my za tebou příjdem

povedla se ti, St

Napsané je to dobře, zkušeně - jen nevím, proč relativně mladý člověk zpívá o ceSTě na druhý břeh (a není to ze Smíchova na Výtoň)... mám o 23 let vyšší nárok na takové téma, ale myslím spíš na život - užít ten zbytek jak to jde, užitečně a v tempu, které mi věk dovoluje. Je to ovšem taky o tom, co jsi prožil a - na osobním založení. To respektuji...

detektor: divoženka1: Dota Slunská: drsnosrstej kokršpaněl: gabkin: J.F.Julián: jitka.svobodova: Kapka: krizekkk: Lilith: Mbonita: Milena: obaleč jabloňový: pa100r: Paulmatthiole: Psavec: řeka: sailorr: Špáďa: vavaoko: Zasr. romantik: zenge:
Všem moc děkuji.

Úplně skvělé - člověka občas napadne, jaké to tam asi je? Je tam něco? ST

příjemně melancholická

Dnes jsem se tu rozepsala, a psala, a psala... vznikla dlouhá báseň, která se mi nakonec neuložila, protože se mezitím vymazalo moje připojení... a zřejmě již nelze nalézt v tom modrém virtuálním nekonečnu. Věřím však, Sio, že jsi ji vnímal... S úctou a vzpomínkami Věra

Sio, doufám, že jsi ještě neodjel..pamatuj, že ta cesta má cíl daný a že se nám stejně jednou nevyhne..tak neblbni a změň kurz, pokud můžeš..a jako správný tulák se nikam nežeň, loudej se, co nejvíc..jinak jsem rád, že jsem Tě poznal. Nejen tady, ale i osobně...díky za tu možnost!