Přes noc

Slunce klidně padá níž.
Není poznat, jestli spíš
a jestli tě probudí,
když ti vstanu ze hrudi.

Nerozeznám noc a den.
Byl bys teď snad probuzen
náhlou nepřítomností?
I tak vstávám v tichosti.

Teď už pokročila noc,
tmy přibylo příliš moc.
A ty ale pořád spíš.
Chci snad, ať se probudíš?

Ať mě vidíš odejít
a zkoušíš mě zastavit..

Jak si slova připravit?

Nevím.. Ještě chvíli dál
dívala jsem se, jaks spal.
A když vztáhneš ruku blíž
k mému místu, jsem už pryč.