Špáďa

Zasr. romantik: Gándhí:

Už mě barví, to vám pecka!,
natěračka umělecká.
Fajne tahá, štětec lechtá,
slyším, jak se za mnou chechtá.

Jak se vám to líbí, pane?,
pro zrcadlo jde, když vstane.
Nedivte se, že se zlobím…
Růžová mé půlky zdobí.

J.F.Julián: ;-)

Kajuta:
Starej mazák dobře ví, kdy ještě dát na rady,
kdy je mezi věrnými, kdy obětí návnady.

Svět naruby.
Včera jsem si jej připomněl ve stenojmenném představení (Dům slovenské kultury, Praha, Soukenická 3).
Hezky zpracováno.

Když máš své dny, víš kam zajít,
musíš to však doma tajit (?)

To v mým sklepě
tančí slepě —
též hůř slyší —
starý myši.

Nehledají,
co si dají:
sejry v míse,
špek — to ví se…

Jen se z pýchy
válej smíchy.
Zkouřený jsou —

Po hašiši.

Láska je radost i bolest, štěstí i prokletí.
A recept zdarma na děti.

Slz, jichž skrovno po hříchu,
jsou, má drahá, od smíchu,
nebo slzy štěstí,
co nám život klestí
od útrap a bolů
a hořkých cest dolů.

Užily jste si to, a to je dobře a taky balsám na ty těžké chvíle.

Záleží, na co je… A to si pak vsugeruješ do svý hlavy.

Po noci jsem taky jako sklenky medu — mívám jej pod víčky každé ráno.
;–)

Ty se nezdáš…!

Někdo radš vítá úplněk,
jiný si počká, až přijde nov,
někdo spíš pro život koleje,
jiný jej raděj bez osnov.

Pokud chceš životem svobodně plovat,
zvaž, kdy se nechat sešněrovat.

Po prvním hvězdném verši už zdánlivě jen jakýsi odvar poezie, klidněs po něm mohl veršování zapíchnout.

Ne, to není negativní kritika, to jen pochvala za ten první, zbytek je pořád dobrý nadprůměr.

valerie: Děkuji za upozornění na efekt tmavších odstínů, nebudu se otáčet.

Lilith: {|:-}

byron:
To bych se musel otočit ;-)

Lék na bolest?
Někdy život, někdy práce,
jenom ne se v smutku ztrácet.

Tvé postřehy opět skvělé

Bude hladit ve vzpomínkách.