Špáďa

fialka:
Právě, co jsem k ní vložil komentář o vzorném medvíděti mlsajímu u popelnic, zaslechl jsem v TV zprávu z Valašska o medvědech až u lidských obydlí.
Moc mě ta náhodná shoda rozesmála. Nebýt tvé říkanky, nechala by mne téměř v klidu.

Emma Wallace:
Kde se touláš, zlato?
Málem jsem měl za to
že tě z lásky zakous
fešák či pes z Rakous!

fialka:
Snad to nebyla devítka nalevo, to bys mi mohla dělat druhou maminku!

Mámy salva... a vlasy mám!
Sytá kosy, vysoká tys!
Šíšu ti tu skoro kmenem, koro k suti, tušíš.

Na Vysočině (Svratka a okolí) teď rostou hříbky, mluvil jsem před chvílí se sestrou, asi jim tam stačí ranní rosa.

Nevím, co tě přesně souží,
čím se tvoje žití ouží.

Přeju zdraví, ať zas slouží,
ať už se nepotkáš s louží.

Neboj, jednou jím budeme oba,
nepostihne nás už zloba.
Ovšem jenom naše vlastní.

Pečovatel v duchu volá:
Pavle/Špáďo/... tak už zhasni... ;-(

Nebudeme spekulovat,
kdopak může za ty větry,
půjdeme se radši schovat,
navlíknem si k tomu svetry.

Nevím, zda pouze fikce či již jen vzpomínka na hříchy mládí, ale nutí k zamyšlení, což literatura má činiti.

Psavec:
Dík, stav se zas.

fialka:
To mi tedy pověz, květinko, k čemu všemu tě ta má hravá blbůstka inspirovala.
Když jsem nakoukl do tvého zdejšího „rodného listu“, tak se teď obávám trestního stíhání osob za tebe právně odpovědných.
Anebo (v nejhorším případě ;-) admin tebe i s mojí veršovánku odsud smázne.

I mně došla slova..., tak se občas slovy loví.

Hastrman na mrť sáh,
má v televizi velet vám.

Roztančil jsi všechno, hochu, co se dá,
nejen to, co stojí, též i co sedá.

Je všude...

Jen tak si tu bez svolení zatvořím, dovolíš-li:

Altu jo vývoj utla?
Utla bok v kobaltu!

I tajem 'sme jati...
A plakal, úbor ho do hrobů lákal, pa.

Ať čekání dlouhé není!
Splaskla by chuť z omámení.

Hladit se dá, hřeje, tlumí,
do rytmu se vlnit umí,
v tlačenici radost skýtá...
Proto se mu říká kýta!

Už slyším tvou fyzikářku
a tu její sílu v nářku:

— Co že nespíš, děvče, v noci?
— Jsem vás asi po nemoci,
(c)hořela jsem v noci z lásky,
pod očima kruhy, vrásky.
Nemohla jsem v noci spat,
musela jsem milovat.

Jak mé bdění spánek utne,
modlete se za mne, Newtone,
až se budu sunout k zemi,
vše co tvrdé, z cesty jde mi.

Zasr. romantik: Gándhí:

Už mě barví, to vám pecka!,
natěračka umělecká.
Fajne tahá, štětec lechtá,
slyším, jak se za mnou chechtá.

Jak se vám to líbí, pane?,
pro zrcadlo jde, když vstane.
Nedivte se, že se zlobím…
Růžová mé půlky zdobí.