Špáďa

A je definitivně vymalováno. Už jen posčítat naše hlasy.

Jsi kouzelník nejen slov.

Gándhí: divoženka1: Milena: Psavec:
Díky i vám.

Verena: Avízo

Byl to nezapomenutelný zážitek, tak snad to jeho slovní zvěčnění tomu odpovídá.
Dík za milé řádky.

Též po ránu rád pulsuji,
až se s chutí napůl zuji.
A vzpomínám na tu noc,
kdy sny šly mi na pomoc.

Piš dál z hloubi. Svýho já!
Skrývá chlouby, vyhrává!

A časem se vysere z podoby.

Chorí valkýry… Klavír, och,
udává závadu.
Hominus vsun i moh.
Udav, oh, hovadu,
beh zkazil, slizák. — Zheb!

Verko, kaj se, nohama ho nes jako krev!

Well!
Ať hrabiš či okorálek
všichni se daj… za orálek.

Jak bych ti řekl, cos tu pro mě?

Jednomu silná slova ladí,
duhému jsou jak do voka tér,
další tě nečte, na tě kadí…
Fakt skvělej básník-. . . . . . . . . .!

Před diviznou smekni. Dělám to taky tak.

Krabice cos pozřela,
jistě grády měly,
strážní lodí jak střela
pronikali smělí.

Příčinu bytí tvoří voda,
co ve víno se promění.
A k tomu v myslích u dvou shoda,
když pudy v klínech zapění.

I pro mě v tvém domě?

Krásná se zrodila z tvého pera…
Snad bez porušení devatera.

Zlodějem snů je ti ta žena,
co každou nocí voláš zpět
to ona tebou přitažena,
vinna, že začneš šedivět.

Při rekviem smutně vyjem
pro panenky věnce vijem.

Smutná nádhera.

Přidávám se s přáním. Námětem ti byly jistě krásné vlastní prožitky.

Míco, voň!, opsaná, sporá! Je jar. Zavoní nov a zraje jar opsán aspoň ovocím.