Špáďa

Asi jsi bojovník, ti se jen tak pro nic za nic nevzdává.

Moc pěkná píseň, melodie se nade mnou vznášela, když jsem verše četl.
A naběhla mi hned ta stejná otázka (kupodivu i na tom samém místě), jako Hazentlu.

Co přebolí, nebolí,
jenom jizvu nechá —
připomínku soukolí,
když chyběla střecha, …

… svist životem načerno,
rána řízlá nocí,
jak dnům scházel odér, no…
                Též jsem takhle procit…

Asi to tak bude.
Život si častokrát barvíme sami,
ať si jdem v eden hrát či do lví tlamy.

Možná i překapaná, ale budeš!

Hříchy mládí za hlavou
nechaj stopu bolavou.
Čas je ale téměř zhojí.
Jen nesmíš zpět k podobojí.

Užívej si,
všecko dej si.
S pevnou vírou,
ale s mírou.

Přeji ti ještě spousty vítězství.

Až přijde den, kdy nevstanem,
jen duše vstane za nás,
jedno či z postele, pod stanem,
pak skončí všechen marast.

Odstíny ženskosti mne skoro vždy dostanou, jen nikdy nevím kam... {|;~D}

V e-shopech snů
trávím část dnů,
bych mohl zahalit
útržky realit.

Kajuta:

Aha!
Jako lokaj
koukám z máku. O.K.
Pochopil i pochop,
blb.

Zatím číhá za zatáčkou,
ani slyšet ještě není,
léto zatím hýbe páčkou…
Kdypak přijde rozuzlení?

Jsi veselá kopa! Či kopák?

Moc hezké a něžné

Básnička opravdu moc hezká,
snads ji prožila třeba i dneska.
Počasí za to stálo
užít si takhle více než málo.

Ať je ON je tvá voda!
Ať vždy RUKU podá.
Té se lze snáz chytit.

        Ale proč né SRDCE?
        Houpá se na niti,
        nestálé až vrtce.

Ať je ON je tvá voda,
co k tobě vždy vpluje!
zahřeje tvé nitro,

vyplaví roj splínů,
obšťasňuje sluje
ať v duši či v klínu.

Kajuta:
Uhlídnutí. To se stane, hlavně že to nebylo na přechodu přes pražskou magistrálu.
Jen to sem, Kajuťáku, vysyp, jaks to myslel s tím lišákem a Táborem, ať se smějou všichni, od Ringa až (P)savce.

{|;~D}

Rád tě vidím (a čtu) tady, barde.
Ať zdraví slouží, jak jen může.

Kajuta:
Nikoli, u mě "borát" jen přesmyčka na tvůj "Tábor".
Takže teď netuším jakou kuLIŠÁRnu jsi měl s tím Táborem na mysli...
{|;-(}

Kajuta: Borát?
{|;-D}