Rok 1659 - osídlování

* * * * * *
Po mnohých útrapách války,
jež trvala těch dlouhých třicet let,
nalezla konečně daleko v cizině
skupinka běženců svůj vysněný svět.

Ta země neznámá, všem se zalíbila
i řeka opodál i půda úrodná,
zde zůstat každý chtěl.
Pod malým lesíkem spousta je kamení
pro nové bydlení.

Tu noc tvoreček křikem rozhodne,
hlásí se mocně na tento svět,
což je jen chatrč narychlo slepená.
Rázem dvě desítky úst volají: „Sláva,
dítě je radost, toť šťastné znamení.“

Tu promluví nejstarší všech:
„Po mámě holčice, ať jméno má Hana
a tohle místo se Haná bude zvát též.
Chce-li kdo zůstat, jste vítáni zde.“
Nastalo jásání.

Hluk i šepot utichl, lidé se rozešli,
jen chvíle zbývá do novéno rána.
Nastává nový den a nové osadníky,
z lesíka pozdraví ptačí první trylky
v krajině zvané Haná.

* * * * * *