čubík

Alba fotek a videí z našich srazů:

http://cubikula.rajce.idnes.cz/

...první album, kde je přehled účastníků srazů, musím ještě doplnit...

...natržené nehty - o copak, nebo kohopak...:)

...a plody smetany, hmm, něco si pod tím představuju...

Budiž jaro

a pod mými ústy, rukama
rozkvétáš i v zimě

stačí jen dvě slůvka
mé srdce na dlani
a tvůj úsměv, který až do hloubi duše zahřívá.

...bez ohnivé vody, ni krok...:)

...skládanky složil slušné, ale některá písmenka se svobodně rozhodla - složíme se do sprosta...:)

Utichli.
Utichly.

A vše je v prvopočátku
nebo konci?

Jen kapku
živých slov
a city vzkříšené z rovu vezdejšího
znovu rozkvetou

pro všechny, kdož přivoní.

sailorr: snad potěším Tě (i jiné) do konce roku další kapitolkou, neb odpočinutí od Libresu, které jsem si v délce 14ti dnů vybral, mysl mou poněkud protříbilo a já čtvrtou i pátou kapitolu si dějem zaplnil, takže nyní jen to podstatné zbývá - slovem průvodním i vázaným upřísti vše tak, aby jazýček mlsný, literární, byl ukojen a ti, kteří svůj nick drahocenný mi s důvěrou v ruce mé vložili, měrou vrchovatou uspokojeni byli...

...no teda, úplně jsem tomu neporozuměl, ale čuchám v tom jakousi nenaděj...
...ale dobrej kopanec je to...

...kurňa, ta jedenáctá sloka je kapku mimo rytmus, ale jinak mi to pohladilo dušičku...

...přirozená skromnost a štěstí se za ruce vodí...

Planoucí oči
vzdechy rozpálených retů
mé ruce všude
sladkost otrhaných květů
trhaný dech
a pot, co voní hříchem
spojeni vším
i nekonečným tichem.

...když se splašené hormony uklidní, tak teprve začíná ta pravá láska s otevřenýma očima...
...a nebo ne...:)

Ach, co z chládku zhlédnouti se dá
zvlášť když mokem hrdlo vlažím
to nejen srdce blahem usedá
ač klid uchovat si snažím.

Hned má ruka papír hladí perem
a neuměle chytá vílí pel
přisedla, pak vlahým podvečerem
já říci ne, jsem múze neuměl.

Vůní jat a oblostí všech údů
co ovce jsem jí litr zapůjčil
s úsměvem zašeptala: půjdu
pak samoten jsem báseň dokončil.

...no a jsou konečně tady, alespoň v Praze...:-)

...bezva detektivka ze života v kostce a ještě s dobrým koncem...

...tak jsem se poprvé dozvěděl o užitečnosti klíštěte...

...ten konec je pěkně úderný...

...kdysi jsem si uměl sny přivolat a mohl jsem tam prožívat to, co v normálním životě nešlo...akorát jsem se musel před usnutím soustředit na to, že všechno bude sen, abych neměl třeba strach, nebo se nestyděl...:)

...kolikrát se člověku stává, že se mu ošklivosti z tohoto světa promítnou v prapodivně zdeformované formě do snů - alespoň u mě to tak je...
...ve snu podle přání, by se mohl člověk dobře uvolnit a odpočinout od různých stresů...

...jo, to byli opravdoví pionýři...

krizekkk: ...takové myšlenky mě napadají vždycky, než rozjedu další kapitolu...:)
...no, vlastně pořád...