Život lze i prosnít

Na lavečku, ač horko je i v chládku
zas s Villonem jsem na kus řeči sed,
s nadhledem pak děl mi: " Holobrádku,
snad víš jak chutná pivo, sýr a sleď,
však radu slyš když pravím vpravo hleď,
tam před školu, nalevo se čumíš
francouzsky snad že už nerozumíš
či dosud bradu zkropenu máš mlíkem
na křížek že sáh jsi jak na škapulíř
srdíčko když spatříš nad kotníkem..?"

Ten černý šat, kde sem tam blýskne cvok
vášně atributy na zápěstí,
pás ne-cudnosti, plnoštíhlý bok,
zasněný zrak tajné kryje štěstí
a duhou nehtů mobil svírá v pěsti
Tvar skarabea něžný přijal krystal,
na těle co přívěsek jí přistál
tam v místech, kde dotyk voní hříchem
Tím broukem být, sotva bych si stýskal
souputník srdíčka nad kotníkem

Snad zdřímnul jsem, snad špatný byl to vtip
či obětí jen šalebných jsem her
jen ona ví. Ať napíše to líp
když slova vhodná nemám na výběr
Až časem, jako mnohá z lidských dcer,
jedenkrát zmizí v světě bludné síni
záhadná jak mniši kapucíni
pod novým zas objeví se nickem
a skarabeus odepnou jí jiní,
vždy poznám to srdíčko nad kotníkem

A Villon, ač pohár mnohdy zvedne rád,
již zmizel jak bývá jeho zvykem,
baladu novou že napíše snad
o zlatém srdíčku nad kotníkem
**