zvířenka

To znám. Moje maminka už taky ztrácí tu krátkodobou...
Krásně píšeš. Děkujem:-)

CULIKATA: jantar: churry: labuť: Kujuú:-)

ziriant: :-)

René Vulkán: Ó,panečku to je mi ale pocta.
Děkuji uctivě:-)

Kajuta: Pfúúú,zlatej lístek pro Tebe na všecky větrný koncerty:-)
dík

Já ještě když se vztekám, tak ječím. Hrůza!
Potěšils mě. Budu doufat,že Horníčkův citát
"Se stářím nepřícházívá vždy moudrost
-stáří chodí někdy samo", který by se dal aplikovat i na vztek a pokoru,vyhraje v mém případě pokora.
Vztek máme v rodě. Budiž překročeny dědičné stíny:-))Amen
Děkujeme

Superpeklíčko!
Houbičky?:-)

My sme jen zpěváci...zpěváci toulavíííí

Ty přestáváš,já začnu.
Krása. Tu dut tu dúdu tutu.:-)

Intimní zdířky.

Ty zvíře.
Paráda:-))

Mě z ní trochu mrazí..co je za ní strází..
že by ..Žába?

Jéžiš no dyk!Jestli se z neradovstávání něco dá usoudit,tak jedině,že jsem medvěd:-)

jitka.svobodova: Děkuji za ty děti,ale chvíli jsem musela přemýšlet,než mi došlo,že to já:-))

michal.kvido: Haru rama:-)

jitka.svobodova: Děkuji,jsem poctěna,opravdu.:-)

Probarvené díky! :-))

Zbývá pak jedině namalovat květiny na sklo....taková krásná zdobná vitráž,kterou když prozáří slunce, je nepřekonatelná... a když jsou živé květiny na dvoře...

Pěkný příběh...děkujeme

Bastet: Romana Šamanka LadyLoba: Jan Maren:
Drazí diskutující,též pokládám poslední kamínek k dílu svých názorů a končím. Zlo a dobro, které v každém z nás třímá, je otázkou správného setkání se se svým protějškem. Se svým zrcadlem,druhou půlkou duše,tak nějak se to píše v příručkách esoterie.
Můžem se potkat s někým ,kdo neustále dráždí naše temné stránky a nutí ke konfrontaci. Anebo naopak, v nás zase někdo jiný probouzí světlo. Všechno je dobře,ale u něčeho se nedá být dlouho. Se svými životními zkušenosti se neholedbám,cítím,že jsem stále na počátku a může to ještě trvat,než mi všechno dojde. Má je ale zkušenost ta,že se každý člověk jinak chová s každým jiným. Ta žena,co je nyní zlá ,může být s někým jiným třeba právě milujícím andělem a naopak. A já už začínám mudrovat jak otec Fúra a tak končím.

Mnjam,to jsem si smlsla na krásné debatce! :-))
Diky. (odcházím do terária:-))
Cha!

Jan Maren: Musím souhlasit s Romčou, utrpení vzniká z nepřijetí sebe samých, v každém z nás ,v mužích i v ženách je polarita plus a mínus. Patří k sobě. Jedna vyplývá z té druhé. Vyhnání z Ráje je podle mě jedna z důležitých etap,kdy začal skutečný život, plný objevování, ochutnávání, radostí i strastí. Plout si pořád na obláčcích je podle mě nuda.

Patří k sobě odpradávna
dva aspekty
hodná-zrádná
hadí plémě,
milí zlatí
váš život jen obohatí
:-))

Chá! No jasně,pozuby ozbrojený číči...
My máme doma zase kredencovou policii..
:-)